HONBA ZA MOKRÝMI ŘIDIČÁKY 2009

 

 

Termín: 13.-20.6.2009

 

Posádka:

Karel – kapitán

Aleš – kadet

Ríša – kadet

Vítek – kadet

Věra – plavčice

   

Skladba posádky této plavby se posledních pár dnů před vyplutím radikálně změnila. Z víceméně rodinné akce se díky akutním nemocem stala pánská jízda, okořeněná přítomností jedné slečny, abychom úplně nezvlčeli. Pokusil jsem se zkopírovat trasu předcházejícího týdne, pouze s malými odchylkami, které nám nabídlo neskutečně dokonalé počasí a jeden den navíc, minulý týden strávený v Sukošanu při jugu. Díky již nabytým zkušenostem jsem mohl hovořit jak kniha a znalec Středozemě (nebo spíše Středomoře). Původní počet kapitánských kadetů se ze dvou rozšířil na tři, jak Vítek už nemohl poslouchat stále se opakující dotazy, a rozhodl se ke zkouškám zajít také.

Jedna posádka Tansy odjela, kapitán se natáhl do stínu, a do hodiny tu byla posádka druhá. Loď byla připravená, tak na co čekat. Vyřídil jsem nové papíry, zástupci Adriaticu se podařilo správně přepsat crew list už na třetí pokus, naskládali jsme věci do útrob loďky, a po pětiminutovém zaškolení posádky vyrazili kolem půl jedenácté do zadarského kanálu. Pofukoval slabý jihozápadní vítr, tak jsme střídali plachty s motorem, a malí velcí námořníci se učili první plachetní praxi. V pozdním odpoledni jsme zašnorchlovali na vraku před Veli Ratem, a místo v marině se vyvázali na bóji vzadu v zátoce. Do teplých sprch jsme se vylodili na člunu a krátce prošli, předplaceno jsme stejně měli z minulé neděle.

Nedělní ráno začalo cvičením. Využil jsem řady bójí v zátoce i volného mola v marině, a trénovali jsme připlouvání, odplouvání, couvání, až do zblbnutí. Času bylo dost, vítr nefoukal absolutně žádný, a tak nás čekalo několikahodinové motorování k Malemu Lošinji. Plachty jsme během dne vytáhli jen na pár minut, jedinou zábavou bylo lano, a tak jsme kravili tak, až si Věrča odnesla pár pořádných modřin. Kupodivu nám ani moc nenadávala.

V Malem Lošinji jsme se opět vyvázali v městské marině, zašli vykoupat do Čikatu (odpadkový koš vypadal jak po zájezdu z Radegasta), a večer smlsli mořské příšerky v restauraci. Tentokrát byla plná, a na obsluze bylo znát, že děláme v pěti lidech tržbu jako jeden Němec. Jídlo i víno vynikající, ale tak 70% úrovně minulé návštěvy (v duchu jsem se stále nemohl ubránit srovnávání, co je lepší, co horší, příště asi zvolím na každý týden trasu jinou). Akce začala pivkem, pak vínem, slivovice před večeří, víno na večeři, pak zase slivovice, gin a tonic. Ten tonic jsme už pít neměli…

 

 

Kdy jsem to šel spát? Včera, dneska, nebo vůbec? Rozednilo se nějak rychle. V hlavě mi zvonilo tisíc malých zvonečků, žaludek se houpal, ale podle popelavých tváří mumií vylézajících z podpalubí jsem v tom nebyl sám. Jen Ríša se právě vracel z výletu indiánským během do Čikatu za svěžím ranním plaváním, jak jen to dokázal? Rybí trh tentokrát nikoho neoslovil, stejně jako představa snídaně, tak jsme raději vypluli číhat na otevření mostu. V zálivu se pěkně rozfoukalo, Aleš poprvé vyjížděl ze stání, a přestože se mu to podařilo na dvojku s hvězdičkou, zestárl o měsíc navíc a sebevědomí hledal následujících dvacetčtyři hodin.

Průlivem jsme propluli za silného větru pod plnými otáčkami kolem půl desáté, vytáhli genu, a jelikož se bříška přijatelně zklidnila, bohatě jsme jim dopřáli. Po snídani, když se vítr začal stáčet z pravoboku, přidali jsme hlavní plachtu a mířili k Rabu. Standardní situace – kolem poledne „wind switch off“. Na palubě zůstal jen Aleš, ostatní odumřeli ve stínu, tak nastartoval a probíjel se vlnami. Kde ty se tu vzaly, když nám plachty zplihle visely, to čert ví. Pár hodin jsme strávili koupačkou, obědem a krmením racků v zátoce Čifnata, Aleš se je snažil přecvičit na racky vltavské, ovládající umění zachytit potravu v letu, a pak jsme nastoupali proti opět sílícímu jihovýchodnímu větříku rovnou do rabské mariny.

Ríša přinesl mobil s esemeskou od Jardy. Někdy po poledni frčel také k Rabu, to už tu musí někde být. A byl, dokonce při vědomí. I když dlouho mu nevydrželo. Technická odbočka v čase: S Jardou jsme domluvili možnou spoluplavbu, půjčil si loďku Oceanis 331 jménem Luce od Naviga, také ze Sukošanu. Ale jak v sobotu čekali na předání, nějak nezvládli péči o pětilitrový kanystr rumu, a podařil se jim restart. Jemu jako kapitánovi samozřejmě nejlépe. K Veli Ratu poučená část posádky nějak doplula, ale pak tam driftovali dvě hodiny na volném moři, než kapitána vzkřísili, aby zodpovědně, rukou pevně roztřesenou, navedl loď na bezpečné místo k přenocování. Že nebylo až tak bezpečné zjistili nad ránem, když se po probuzení na volné vodě houpali opět.

 

 

No, takže zpátky do Rabu. Po vyvázání a sprše následovala první vlastivědná procházka, až do tmy. Připravili jsme véču, a po téměř probdělé noci se víčka rychle zavírala. Tentokrát jsme usínali jako slušní lidičkové. Po obědových těstovinách jsme usoudili, že abychom je zvládli jíst celý týden (předem jsem je zakázal, ale poslouchá mě tu někdo?), je potřeba jim dodat šmaku. Ríša nakoupil pravé maso z pravé krávy a začal nám poutavě líčit, jaký guláš z něj připraví. Na noc jsme si museli vyměnit poslintaná trička.

Úterní ráno slibovalo slušný větřík. Na předpovědi z mariny Warning. Pročpak to? Očekávaná bora v noci až 55 uzlů. Kuwa, zrovna se chystáme do senjského kanálu a k pobřeží, to jsem teda zvědav. Nejdříve na bočák a pak na zaďák jsme obeplouvali Rab, chlapi pilně cvičili terestrickou navigaci, práci s mapou, radiokomunikaci i světla a přednosti z Colregu. Začínala se u nich projevovat mírná nervozita a začali sepisovat pořadník na jediná skripta. Přes poledne jsem dali koupačku v zátoce s písečnou pláží, tentokrát hecli i kapitána, aby se zanořil. Nebylo to nejhorší, pravda, na prohřáté mělčince po kotníky u břehu bych vydržel i déle.

Po obídku jsme přepluli na Goli otok. Jižní přístav byl tentokrát plný, tak jsme se vyvázali v tom severnějším, vzdáleném nějakých třista metrů. Posádka se namazala (krémy na opalování) a vyrazila na výlet, kapitán šel dřímat a také dumat nad alternativními bezpečnými kotvišti, kdyby byla Zavratnica plná. Bora je bora. Z výletu se vrátily žíznivé připálené trosky, po skoku do vody to jen zasyčelo. Už jen na motor jsme proti větru přepluli do Zavratnice, a kolem osmé večer se tam vyvázali. Dal jsem kotvu a čtyři lana, ale s výhledem na kumulující se mráčky nad hřebenem Velebitu (předzvěst bory přesně podle příručky), bych dal i páté a šesté, kdybych je měl. Prošli jsme se cestičkou kolem zátoky, nafotili romantický západ Slunce, a po šlaftruňku (nebo jich bylo více?) upadli do postýlek. Ríša se zhostil funkce převozníka Chárona, přičemž dokázal dvakrát vystoupit z člunu zády a hlavou napřed. A to se ani koupat nechtěl. Jeho večerní slibovaný guláš však předčil všechna očekávání.

 

 

Kolem třetí se ozvalo „fouk – fuuu – fuuuuuuvšššššššš…“ a začal hukot. Loď se roztancovala co jí jen lana dovolovala. Vstal jsem, abych omrknul situaci. Vlivem odlivu a větru tlačícího vodu od pobřeží klesla hloubka o třičtvrtě metru, ale stále se držela na bezpečné úrovni. Přitáhl jsem lana jistící špičku od pevniny, nechťa vzbudil Aleše, sklidil pár kousků ručníků a plavek ještě držících na kolíčcích, a šel „spát“. Ale budil jsem se snad každých pět minut, s každým poryvem a zaskřípěním takeláže. Po rozednění přišel správce zátoky a pomohl nám vyvázat se na stromy, místo na zabetonované železné kruhy. Motorák, který tu s námi zůstával na noc, zmizel, po železném kruhu, ke kterému byl uvázán, zbyla jen díra v betonu mezi kameny. Snad dopadl dobře.

Vyčkali jsme do desáté, až poryvy trochu polevily. Mezitím se uskutečnil výšlap po naučné stezce (ta je ukrytá mezi stromy), a několik ponorů pro věci a oblečení, které se nepodařilo v noci sklidit včas. Moře před Zavratnicí pěkně pěnilo, chvíli jsme plachtili s genou, ale motor byl jistější. Za Rabem a následně za Pagem už z bory zbyly jen dozvuky v podobě ostřejšího severovýchodního větru. Střídali jsme plachty a motor, času spousta, rozhodl jsem se přeplavbu k Zadaru rozdělit do dvou dnů a na noc zůstat v nějaké marině. Vybral jsem Šimuni. Posledních pár mil jsme nastoupávali v ostrých náklonech, a do volného místečka na téměř nejužším místě mariny se tak nějak se štěstím napasovali.

Vybavení mariny krásné, všechno nové, čisté, ale jinak mrtvá lokalita rybářské vesničky. Popili jsme dvanáctileté whisky, vyzkoušeli místní restauraci, a Věrča konečně prosadila Aktivity, tedy ideální gamesku pro ne zcela střízlivé pány ve středním věku. Pobavili jsme se my i posádky okolních lodí. Bohužel, na závěr se na palubě opět objevila slivka, rum a zabiják cola. Míchání nealko pak mělo obdobné následky jako v Lošinji, příště musíme být pevní a podobným experimentům se vyvarovat.

Dopoledne dalšího dne jsme vypluli k Zadaru. Flák šedesáti majlí se nám tak rozdělil na dvakrát třicet, což je úplně optimální. Vítr foukal příznivý, v zadarském kanále jsme na dvě hoďky postavili motýlka, a chlapi se šprtali a učili a ptali se stále dokola na totéž. Úplné zlaté rybičky. Navečer jsme hodili kotvu před ždrelackým mostem a kochali se prací chorvatských dělníků, kteří odstřelovali skálu a usilovně bagrovali plavební dráhu, aby byla obousměrná. Tento večer nepadla jediná láhev. Místo cinkotu skla se ozývalo šustění map, klení nad neposlušnými pravítky, a bolestné steny, když se neposedné odpichovátko zapíchlo jinam než mělo.

Nastalo páteční ráno, sváteční to čas. Svátečnější než neděle. Pánové vytáhli nažehlené košile, přeleštily polobotky, upravili vous, Aleš se dokonce česal. Na snídani byl servírován čaj, slovo „pivo“ se stalo tabu. Plachtili jsme k Zadaru, a ze salonu se táhl odér jak z ruského bordelu. Tři nepříliš sebevědomé kadety jsme vyložili na nábřeží a odpluli hodit kotvu před pláž Borik k celodenní relaxaci. Nastalo několikahodinové napjaté očekávání. Po esemesce jsme se pro tři nové kapitány vrátili, ale na nábřeží čekali úplně cizí lidé – rozzáření, rozesmátí, mistři světa, …, a na šrot. Během čekání na zalaminování průkazů uspořádali v nejbližší hospůdce abiturientský večírek.

 

 

Foukalo příznivě, ale do tahání plachet se nikomu nechtělo. Místo nich vytáhli poslední plechovky a vodku, takže o zábavu bylo během hodinové přeplavby do Sukošanu postaráno. Jak jsme dobrali naftu a zapluli na místo v marině, si už moc nepamatuji, jen tolik, že všechny manévry byly přesnější než kdy jindy a vše na naprostou jedničku s hvězdičkou. To budou ty vitamíny v ochuceném Jelzinovi. Sprcha opět studená, ale spolu s turistickým výšlapem pro auto mi aspoň pomohla vystřízlivět. Správný dům jsem našel také na první pokus. Odvezli jsme se do Zadaru, kde následovala další vlastivědná vycházka. Na obzoru se objevily první cumulonimby a zašlehaly blesky. V hospůdce v zastrčené uličce jsme oslavili šťastný návrat, zlomenou sirku a tím pádem láhev Jamnice si vytáhl Vítek, takže odvoz zpět byl bezproblémový.

Sobota a poslední ráno. Voda teče teplá, copak se děje? Vypakovali jsme loď, auto bylo plné, a řada tašek stála stále vedle něj na zemi. Aleš si vyhrnul již tak krátké rukávy, ponořil se do kufru, a nějakým záhadným způsobem do něj vše dostal. Jen jsme ho nesměli během cesty otevírat. Blýskat se začalo i nad marinou, a na předávání lodě se spustil prudký liják. Ta okýnka jsme přeci jen měli zavřít dřív, mariňák trochu frflal, ale do hoďky to muselo vyschnout. Všem jsem slíbil sluníčko, jen co projedeme tunelem Sveti Rok, tam se počasí vždy láme. Důvěra posádky v kapitána tentokrát poprvé vážně zakolísala – lilo až do Bratislavy. V Maďarsku jsme se stavili na pravý gulášek, a cesta pomalu ubíhala. Při pěti lidech v autě byla s tuhnoucími končetinami delší a delší. Večer a v noci jsme všichni v pořádku dorazili do svých domovů.

Napluli jsme opět nějakých 230 Nm. Počasí nám bylo dopřáno více než luxusní, vyzkoušeli jsme si všechny dostupné způsoby plachtění, zažili silnou boru i příjemný mistrál.Všichni tři kadeti u zkoušek teoretických zkoušek uspěli, praxe jim také nebyla cizí, a v září odvážně vyrážejí s již vlastními posádkami do Kornat.

 

Mapa z lodního deníku

Info k plavbě ke stažení ve formátu doc

 

Honba za mokrými řidičáky 2009

-

sobota 13.6.2009

neděle 14.6.2009

pondělí 15.6.2009

úterý 16.6.2009

středa 17.6.2009

čtvrtek 18.6.2009

pátek 19.6.2009

sobota 20.6.2009

Věra

090613e

090614e

090615e

090616e

090617e/A>

090618e

090619e

X

Aleš

090613a

090614a

090615a

090616a

090617a

090618a

090619a

090620a

Vítek

090613v

090614v

090615v

090616v

090617v

090618v

090619v

X