OBJEVOVÁNI KVARNERU 2009

 

 

Termín: 6.-13.6.2009

 

Posádka:

Karel – kapitán

Míšan – kadet

Honzík – plavčík

Lucka – plavčice

Jana – plavčice

Petr – plavčík

Markéta – plavčice

Tomáš – plavčík

   

Protože střední a jižní Jadran už máme „profáranej“, obrátil jsem pozornost ještě kousek severněji než loni. Rozhodl jsem se vyplout z největší chorvatské mariny v Sukošanu u Zadaru, směrem k nejsevernějšímu výběžku Dugeho otoku, navštívit Veli a Mali Lošinj, obeplout ostrov Rab (zabrousit do historického města Rabu a vykoupat se na největší písečné pláži San Marino), zaplout do fjordové zátoky Zavratnica a prolézt celý starobylý Zadar. Během první i druhé plavby mělo několik zájemců absolvovat „kapitánskou dílnu“, s cílem úspěšného získání chorvatské kapitánské licence.

Casper, na kterém jsme pluli v posledních třech letech, odešel na konci sezóny 2008 do důchodu. Nabízel se za cenu 35.000,- Euro s plnou výbavou, a pravděpodobně byl rychle úspěšně prodán.. Spolu s ním se z charteru rušil i větší bratříček Y36 a všechny Bavarie 36. Na výběr tak zůstaly jenom o chlup novější, a tudíž i o dva chlupy dražší lodě. Zvolil jsem před lety vyzkoušený typ Bavaria 34, od osvědčené charterovky Adriatic Charter, s dosaženou slevou 28% a motorem ke člunu v ceně.

Posádku první plavby jsme poskládali během podzimu a beze změny vydržela. Pravda, sedum dospělců a jeden půlčík je na desetimetrovou loďku až až, ale nemačkali jsme se. Místo strkanice zněly zdvořilostní fráze „promiň“ a „s dovolením“, někdy „uhni, vole“, případně „uhni, vole, pane“, byl-li žádán kapitán.

Cesta dvěma auty po různých trasách proběhla v pohodě bez bloudění, sešli jsme se akorát včas a dokonce na domluveném místě. Část posádky vyrazila do Zadaru na doplnění nákupu. Míšan pohrdl nabízeným nejbližším Lídlem, a tak se něj čekalo, čekalo a čekalo, dokud nenašel prodejnu výrazně vyšší kvalitativní úrovně (prezentované), nepopil kávičky, nepobaštil burka,… První překvapení bylo příjemné – loď byla nachystaná k předání a vyplutí. No super! Druhé překvápko vysvětlilo proč – druhý den fučelo jugo jak „sfiňa“, takže předchozí posádka už byla nejspíš doma. Vybalili jsme věci do lodě, využili nabídku místního „všeprodávajícího“ děduly na parkování za polovic u něj na dvoře v Bibinje, a odpočívali po dlouhé cestě.

Přebrali jsme loďku jménem Tansy, ve velmi dobrém stavu, vyřídili papíry, a chystali se k vyplutí. Tu začali po mole chodit ustaraní mariňáci, že vítr je velmi silný, a že nám nedoporučují vyplout. Kecy v kleci, přijeli Mistři, na co bychom čekali? Ale přeci jen jsme se zašli podívat za benzinku k pláži, jak to fouká zadarským kanálem. No, poryv větru nás odhodil dva metry zpátky, další už dál nepustil. Navíc se spustilo mrholení. Vlnky se napěněně bělaly, žaludek se houpal už jen z toho pohledu. Tak dobře, na hrdinství ještě čas přijde. Než bychom unavení riskovali mořskou nemoc a nějaký ten nepříjemný, byť silný, zážitek, zůstali jsme na noc v marině, dobře pojedli absolutně dokonalých pekelných steaků, popili vínka, prospali se, zanadávali na studené sprchy, prostě pohoda. Z obou mol Adriaticu vyplula toho dne jediná loď.

Ráno jsme se probudili již aklimatizovaní celonočním houpáním. Chorvati ve sprchách vypnuli studenou vodu a pustili ledovou, takže nebyl důvod se déle zdržovat. Podle předpovědi mělo jugo klesnout z pětačtyřiceti uzlů na třicet. Při vyplouvání nám nějaký blb vjel přímo před loď, ani se nerozhlédl, v silném větru jsme se naštěstí do žádných mooringových lan nezamotali (na rozdíl od něj), ale se řvoucím motorem na plný výkon (a řvoucí Luckou ty nejpikantnější výrazy z německo-chorvatského slovníku – namátkou si pamatuji něco o zatáčkách a nápojích) jsme se nějak napasovali zpátky a manévr po chvíli zopakovali. Příště mu bok rozpářu kotvou.

Před marinou jsme vytáhli plnou genu a nechali se jí pohodlně táhnout kolem Zadaru a dál podél Ugljanu a Sestrunje. Za Sestrunjí jsme loď stočili k Veli Ratu. V závětří vítr polevoval, občas jsme museli i zamotorovat, ale jak jsme se dostali k otevřenému moři, začala větší divočina. Na stoupačku proti větru, vlny cákali do kokpitu, svou příležitost dostaly zbrusu nové jachtařské oblečky (osvědčily se výborně). Vjezd do zátoky byl přímo proti větru, takže přišel ke slovu opět motor, na maximální otáčky se sunul něco kolem jednoho uzlu (vůči vodě). Do všeho přišel déšť a snížená viditelnost, zeleného majáku označujícího zubatá skaliska uzavírající zátoku jsme si všimli na poslední chvíli.

Protože i v zátoce před marinou znatelně fučelo, rozhodli jsme se před kotvou nebo bójí dát přednost pevnému vyvázání. Teplá voda tekla jen v dámských sprchách, což nám aspoň dalo příčinu k jejich bezelstné návštěvě. Krátkou procházku po pevnině s petanque a pivkem ukončil vydatný teplý deštík, Neptun jugo vypnul jak otočením knoflíku, a v celé zátoce se rozhostil klid nad rybníkem. Celý den jsem s Míšou, jakožto adeptem na kapitánské zkoušky, cvičil mapy a majáky, takže večer po setmění šel lovit blikající světýlka prakticky.

Ráno jsme se probudili do sluníčkového dne. Úprk na toalety a do sprch byl následován úprkem zpátky k lodi, protože mariňák se jen hmoždil se zdechávajícím zavzdušněným čerpadlem, a jeho optimistickým slibům „za půl hodiny“, „za čtvrt“, „za deset minut“ nebylo radno věřit. Do našeho odjezdu jsme se vody nedočkali, a při placení na požadavek o slevu z důvodu netekoucí vody jsme se dočkali odpovědi, že zaplatíme víc, protože jsme jí večer naopak moc vycabrali. Ale marina Veli Rat je jinak pěkná, klidná, čistá, celkově příjemná, a hlavně patří mezi ty levnější.

Celé dopoledne jsme strávili nablízku. Nejdříve nácvikem manévrů v marině, na couvání bylo místa habakuk, ze všech směrů, a pak na vraku italské obchodní lodi před majákem, kde jsme hodili kotvu a pošnorchlili. Teplota vody nic moc. Jelikož nefoukalo, vytáhli jsme plachtu naftovou a v klídku bublali kolem Molatu, Škardy, Premisy a Iloviku do Maleho Lošinje. Pokravili jsme na laně za lodí, pozorovali delfíny, fajné to bylo, jen velmi dlouhé. Míšan se tentokrát učil náměry, aspoň byla zábava, moc talentu pro terestrickou navigaci neprojevil.

V Malem Lošinji jsme se vyvázali v městské marině, odmořili se v úžasných nových sprchách, a vyrazili k vodě. Nasměroval jsem všechny do zátoky Čikat, kam však dorazila jen část posádky. Navigátor Míša tu druhou odvedl přímo na opačnou stranu. Zátoka tam byla také pěkná, ale utopená ve stínu, sluníčko se už schovalo za ostrov. V Čikatu zářilo až do úplného západu, borovice, kaktusy, agáve, klídek, a nádherné opravené vily jak zámečky. Pozitivem zakufrování byl objev příjemné restaurace Corrado, kam jsme zapadli na véču. Bašta vynikající, vínečko excelentní, jen ta pálka na účtu za ryby, z toho by jednomu zaskočilo.

A přišlo další ráno. Tentokrát trošku pod tlakem, v devět se otevíral otáčecí most, kterým jsme potřebovali proplout, takže posádka dostala nástup na půl devátou na loď. Okoukli jsme rybí trh, doplnili zásoby v obchodě, a těsně před vyplutím si kapitán vzpomněl, že ještě nezaplatil za marinu. Byla nejdražší z celého týdne, ale stála za to. Most jsme stihli v pohodě, Chorvati nejsou dochvilní. Zařadili jsme se do fronty, profrčeli osmimetrovou úžinou před zraky závidějících suchozemských rekreantů, a na bočák nabrali kurs Rab.

V poledne ovšem opět Vyšší moc vítr vypnula, tak jsme dali obídek volně draftujíc u ostrůvku Dolfin. Zvědavé posádce nedal po včerejším hodokvasu z mořských příšer pokoj pohled na řádku bójí od krabích pastí. To musíme prozkoumat, děli někteří slintajíce a mlsně se oblizujíce. Na hloubce 74 metrů tahat pasti ze dna nebyl nejlepší nápad, většinou jsou na mělčích vodách, ale Míšan nakonec vyručkoval nekonečnou prádelní šňůru s několika klecemi. Největší ryby a kraby tam byly jen chcíplé, jako návnada, jinak pár malých krevet a krabíci tak na namletí do suši. Jak vyjeli „výtahem“ nahoru, vrátili se zase rychle dolů. Měli šťastný den, přijela za nimi Matějská pouť :o) . Místo krabů jsme zdlábli excelentní česnečku.

Na odpoledne jsme odfrčeli do zátoky Čifnata na Rabu, trochu se smočit, a s přicházejícím večerem jsme loďku vyvázali v ACI marině v Rabu. Třetí noc, třetí marina, tohle musí skončit, jinak se finančně zruinujem, takže poslední. Po hygienizaci jsme se vydali do historického města, prošli je tam i zpátky aj s parkem, vylezli na věž i na hradby, dali sladoled, menší nákup, a svalili se do postýlek. Místo ukolébavky v uších nám v bříškách klokotala vybraná vínka archivních ročníků.

Ránko klidné, na plachty jsme pomalu obeplouvali Rab, vítr se točil a slábl, nepomohl ani motýlek. Kolem poledního jsme hodili kotvu v zátoce poloostrůvku Lopar s rozsáhlou písečnou mělčinou a nádhernou pláží. Nebyla to San Marino s kempem, o to tam bylo klidněji, myslím, že se jí říká Sahara. Obídek, koupačka. Kolem třetí jsme přepluli na Goli otok a vyvázali se v jižním přístavu. Na ostrově byl do konce osmdesátých let gulag pro politické vězně, nyní se rozpadá, procházka po značeném turistickém okruhu s popisnýma cedulemi však byla velice zajímavá. Jak po stránce historické, tak přírodní. Goli otok je téměř „spálený“, v létě od sluníčka, v zimě od bory, takové malé Krušné hory.

Na večer jsme dopluli do zátoky Zavratnica pod Jablanacem. Romantické místo zařízlé hluboko ve skalách. Měli jsme štěstí, že jsme natrefili na odcházejícího správce-hlídače-výběrčího, který nám poradil se zakotvením a vyvázáním. Jeho rady mi možná zachránily loď druhý týden, kdy se v noci přehnala silná bora. My však měli tuto noc klid. Zašnorchlovali jsme na vraku italské lodi potopené ve čtyřicátémčtvrtém, a pak vyšlapali naučnou stezku až na vyhlídku nad zátokou. Domorodec říkal něco o patnácti minutách, my byli po třičtvrtěhodině zralí na kyslíkovou bombu. Cesta dolů byla ještě tvrdší, jak pro kozy.

Čtvrtek se stal dnem dlouhé přeplavby. V pátek na poledne jsme potřebovali být v Zadaru, to znamenalo dostat se někam do patnácti majlí kolem. Pluli jsme střídavě na plachty a na motor, pozorovali delfíny, podřimovali. Nakonec jsme se rozhodli pro kotvu v průlivu Ždrelac, mezi Pašmanem a Ugljanem, kde se zrovna opravoval most a průliv tak byl uzavřen. Tím pádem jsme zapluli až Zadar a když jsme téměř za tmy kotvili, GPS ukazovala naplutých 65 námořních mil. Byl to dlouhý den.

Po dobré snídani jsme doplachtili do Zadaru a vyložili Míšu s Honzíkem v trajektovém přístavu kousek od červeného domečku, kde měl odpo skládat zkoušku. V Zadarském kanále mírně pofukovalo, tak jsme si zaplachtili tam, zpátky, doleva, doprava, podle chuti, po poledni ale vítr opět ulehl ke spánku, a my už jen bez plachet driftovali podél pobřeží a nad společenskými hrami dopíjeli a dojídali zásoby. Na stejném místě jsme pak za zpěvu oslavné ódy kpt. Míšu s Honzíkem a velkým melounem opět nabrali a namířili si to do domovské mariny.

V Sukošanu byla trochu větší tlačenice u benzinky. Docucli jsme naftu, loďku vzorně vyvázali, zhygienizovali se ve standardně studené vodě, zašli pro auta a vydali se objevovat krásy Zadaru. Prošli jsme celý historický střed, poslechli mořské varhany, pomlsali sladoledu, nakoupili suvenýry, a notně utahaní se vprostřed noci došourali k autům a vrátili se do mariny. Autíčka tentokrát přespala na placeném parkovišti.

Ač se sobotní ráno ohlásilo sluníčkem, nikomu se vstávat nechtělo. Nastalo posmutnělé balení tašek (i když jsme museli zkonzumovat potravin pro sedum lidí na celý týden, věcí bylo pořád stejně), úklid lodě, a ještě smutnější loučení. Cestou domů se žádná část posádky neztratila. Kapitán zůstal na místě a netrpělivě vyhlížel další posádku.

Během týdne jsme napluli nějakých 230 Nm. Na kvarnerských ostrovech je krásně a voňavo, jsou porostlé hustými borovicovými háji, na svazích přikloněných k pevnině pak naopak suché, skalnaté a pusté. Voda byla tentokrát chladnější, zamíchaná úvodním jugem, ke koupání příliš nelákala, ale zase jsme měli štěstí na delfíny, kterým to zjevně nevadilo. A na příští rok zkusíme naplánovat výpravu zase jižním směrem, lákavý je Dubrovník, aby si novopečený kpt. Míša mohl střihnout i nějakou tu noční plavbu.

 

Mapa z lodního deníku

Info k plavbě ke stažení ve formátu doc

 

Fotky Objevování Kvarneru 2009

-

sobota 6.6.2009

neděle 7.6.2009

pondělí 8.6.2009

úterý 9.6.2009

středa 10.6.2009

čtvrtek 11.6.2009

pátek 12.6.2009

sobota 13.6.2009

Míšan

090606m

090607m

090608m

090609m

090610m

090611m

090612m

X

Jana / Petr

090606j

090607j

090608j

090609j

090610j

090611j

090612j

X

Markéta / Tomáš

X

090607t

090608t

090609t

090610t

090611t

090612t

X