HONBA ZA POKLADEM 2008

 

 

Termín: 14.-21.6.2008

 

Posádka:

Karel – kapitán

Jája – paní kapitánová

Pavel – bocman

Lea – šéfová paluby

Bruno – plavčík

Hynek – plavčík

Verda – plavčice

Míša – plavčík

Héďa-Béďa – plavčátko

   

Loďka byla v Kaštele krásně vydrbána a umyta už před polednem, posádka dorazila včas, nebylo na co čekat. Problém nastal s chybějícím frklíkem. Když se technik charterovky pídil, jak jsme bez něj plachtili, předvedl jsem mu, k čemu posloužila šňůrka z kalhot. Obdivně se zakřenil a utrousil poznámku o admirálu Nelsonovi. Poté slíbil, že nový frklík ihned namontují. To bylo v osum ráno. V devět slíbil totéž, v jedenáct opět. Ve dvanáct se přišel zeptat, jestli to fakt potřebuji, že žádný nemají, a koupit ho ve Splitu by vzalo nejméně tři hodiny. Můj tvrdě nekompromisní pohled na tuhle výmluvu neustál, a do hodiny byl frklík na stěžni. Jen předtím tahali sirku, kdo bude Vyvolený k vytažení nahoru, nikomu se tam nechtělo.

Vypluli jsme krátce po druhé hodině, za naprostého bezvětří. Jarda s Falkonem uvízl v marině až do večera, technici se pokoušeli opravit tekoucí nádrž na vodu. Bohužel, nepříliš úspěšně, Jarda týden jezdil s lodí plnou vody a prázdnou nádrží. Na motor jsme se poklidně sunuli podél pobřeží, děcka se ráchala na laně. Každý malý pirát si založil lodní deníček a do konce týdne jej plnil řešeními nepřeberného množství hádanek, kvízů a úkolů, za něž byl odměňován dukáty k uplacení kapitána, aby na konci týdne vydal mapu vedoucí k pokladu. Větřík se nakonec rozfoukal, docela slušný severozápadní, jenže přímo proti nám, tak jsme domotorovali až do Primoštenu, v sedum se vyvázali na bóji a podnikli výpravu do města.

Ráno nás vzbudilo vykukující sluníčko a den se postupně měnil ze svěže oblačného na obláčkový („Springfield“) a nakonec na jasně horký. Severozápadní vítr foukal i nadále a my na něj krásně během dvou hodin nastoupali až k pevnosti před Šibenikem, kde jsme se vyvázali u mola a prolezli ji. Další zastávka se konala na nábřeží v Šibeniku, posádka prošla město, navštívila katedrálu a vylezla na další pevnost s širým výhledem, kapitán mezitím uklízel a kuchtil. V podvečer jsme domotorovali po Krce do mariny ve Skradinu, opět prošli městečko a okolí a vyšplahali na zříceninu pevnůstky nad ním. Každý malý pirát si vyrobil vlatní vlajku a Casper byl vyzdoben jak stan cirkusu Berousek.

Pondělní počasí se zase točilo. V osum ráno jsme první lodí dorazili na skradinské vodopády, bez davů turistů si je prohlédli včetně expozic etnografického muzea, ale kolem poledne nás už skrápěl prudký déšť. Přes vodopády teklo nevídané množství vody, do řeky se nedalo vlézt, natož koupat a plavat, proud by každého odnesl až do Šibeniku. Po řece jsme domotorovali zpátky k moři, déšť a mračna nechali za zády, a v začínajícím jugu jen na genu během chvíle doplachtili na bóji u Kakanu. V závětří ostrova bylo příjemné koupání. Děcka vyráběla pirátské lodě, které však pro vítr nebylo možné spustit na vodu.

Další den jsme v silném jugu přepluli z Kakanu na Vrgadu za hoďku a půl. Genoa stažená na 2/3, rychlost sedum až devět uzlů, chvílema až deset (to sem ještě neviděl). Na Vrgadě nebyla volná bóje, tak jsme v závětří spustili kotvu a vylodili děti na písečnou pláž, kde strávily téměř celý den. Ale cílem byl Žut, kam jsme se museli dostat. Jugo zesílilo na maximum, na Murterském moru zvedlo třímetrové vlny, genoa šla na 1/3, a na tento kapesníček jsme sedmiuzlovou rychlostí za další hoďku a půl „dolétli“ do mariny na Žutu. Byla to dlouhá hodina a půl. Dospělí si drželi žaludky na palubě, děcka si hrála v podpalubí jakoby nic, jen občas při zhoupnutí na vlně přeletěla přes stůl. V marině fučelo také, přesto jsme vylezli na kopec postavit si mužíka. Večer se vítr ztišil a konec juga přinesl poslední déšť.

Od středy na nás už jen svítilo sluníčko. Ráno zamrholilo, rozfoukal se opět severozápadní vítr, a ten v různé intenzitě vydržel do konce týdne. Ráno jsme proti němu nastoupali do telašice, vyšlápli na útesy, pokoupali ve slaném jezeře a nakrmili oslíky. Po obědě už se stálým zadákem v plachtách jsme proplouvali Kornati se zastávkou na Maně za prohlídkou „pirátských“ zřícenin a šnorchlování. Až večer jsme přepluli na Piškeru, na okraji mariny uspořádali závod pirátských lodí a z kopečka okouli vydařenou akcičku leteckých záchranářů a západ Slunce. V marině měla zastávku nějaká regata, takže byla plná do posledního místečka (paradox fronty na záchod – i když se zkracuje, čekání je delší a delší…).

Čtvrtek byl ve znamení přeplavby zpátky k pobřeží. Slabý severozápadní vítr postupně sílil, na motor jsme tak nemuseli vůbec sáhnout, a z původních dvou uzlů (ideálních pro kochání se Kornatskými ostrovy) jsme do Primoštenu dofrčeli sedmiuzlově. Protože správný pirát má kromě lodě i papouška na rameni, vyráběli se tentokrát papouchové. Zůstali jsme na bóji, i když se loďka mlela, a vyrazili do hospody na skvělou véču a na zmrzku. Vrcholem dne bylo přemluvení a uplacení kapitána k předání staré pirátské mapy a vyluštění poslední indicie vedoucí k nalezení pokladu.

Poslední den začal bezvětřím. Na poledne jsme na motor dorazili k Ostrovu pokladů, shodili kotvu, a vylodili pirátskou posádku s mapou. Po půl hodině se hrdě vrátili s nákladem stříbra a zlata, které mohli vyměnit za sladkosti a dobroty. Z Ostrova pokladů jsme odrazili až po třetí odpolední, severozápadní vítr se mezitím otočil na jihozápadní, a pohodlně nás dofoukl až do Kaštely k čerpačce a do mariny. Po nezbytné hygieně nastalo překotné pakování a výlet do večerního Splitu, naplno prožívajícího zápas Chorvatů s Turky. Opětovně jsme se setkali s Jardou, který sice dorazil až za tmy, ale kupodivu živý a zdravy, plný nových (a silných) zážitků.

V sobotu ráno jsme loď vyklidili, předali, a dopoledne se rozjeli domů. My to vzali ještě přes rozsáhlé vykopávky římského města Salony a mohutnou hradní pevnost Klis, s výhledem na celý Split a okolí. Domů jsme dorazili úplně pohodově v jedenáct večer, dopravní komplikace se vytvářely jen ve směru k moři (kolona před Malou Kapelou tak 15 kilometrů).

Druhý týden letošního plavení zkopíroval plavbu týdne předcházejícího téměř do puntíku. A ukázalo se, že to byla ta nejlepší volba. Foukalo přiměřeně až hodně, a téměř stále do zad, takže plachty táhly na plný výkon a v optimálním směru. Přesuny mezi ostrovy kreslily na GPS čáry jak podle pravítka. Upluto 180 Nm, ve větší míře než jindy pod plachtami.

 

Mapa z lodního deníku

Stará pirátská mapa

Info k plavbě ke stažení ve formátu doc

 

Fotky Honba za pokladem 2008

-

sobota 14.6.2008

neděle 15.6.2008

pondělí 16.6.2008

úterý 17.6.2008

středa 18.6.2008

čtvrtek 19.6.2008

pátek 20.6.2008

sobota 21.6.2008

Karel / Jája

X

080615k

080616k

080617k

080618k

080619k

080620k

080621k

Pavel / Lea

080614l

080615l

080616l

080617l

080618l

080619l

080620l

X