NÁMOŘNICKÁ ŠKOLIČKA 2007

 

 

Termín: 16.-23.6.2007

 

Posádka:

Karel – kapitán

Jája – paní kapitánová

Verda – plavčice

Míša – plavčík

Héďa-Béďa – plavčátko

Doplňující posádka:

Jarda – 1.důstojník

Věra – plavčice

   

Tahleta akce se začala sukovat už během čtvrtka. Na loďce měly plout dvě rodiny, víceméně do stejných vod, jako minulý týden. Ta první se nalodila už v pátek večer (kupodivu se našlo i množství doposud čistého povlečení), druhé onemocněl syn, a dlouho nebylo jasné, zda přijede nebo ne. Představy plavby ve dvou dospělých a třech malých dětech mě také nijak nenaplňovala bezstarostným nadšením.

V sobotu dopoledne nám charterovka Caspera přednostně uklidila a připravila, vypakovali jsme věci z auta do lodi, a jelikož nebylo na co čekat, vyrazili jsme vstříc dobrodružství. Dětem bylo přiděleno každému jedno lano, prošli školením, kdy za něj tahat a kdy ne, a já si dal panáka. Foukalo rozumně, protáhli jsme se Splitskými vraty a v poklidu dopluli do staré známé zátoky Vinogošče u Hvaru.

Ráno se nepohnula ani větvička. Někam daleko motorovat nemělo smysl, čekali jsme na pondělí, kdy bude zpráva od doktora, zda se posádka v úterý zkompletuje nebo ne, tak jsme namířili na Vis. Za dvě hoďky jsme se ve Visu vyvázali. Program byl jasný – sehnat autíčko a projezdit ostrov křížem krážem. Tentokrát jsme kápli na otevřeného „jeepa“, což ocenily hlavně děti, když mohly za jízdy skákat po sedadlech a mávat na ostatní. Také mnohem lépe táhnul do kopečků. Projeli jsme Komižu, Titovu jeskyni, vojenskou základnu na Humu, nejvyšším bodě ostrova, a protože byl ten hrkač vybaven solidními gumami, mohli jsme opustit asfaltové cesty a vydat se i po těch kamených a prašných. Zajeli jsme tak i na zříceninu Torjun nad Visem a k České vile.

Ráno jsme v poklidu vypluli zpátky na Kaštelu, protože jsme čekali na zprávu, zda v úterý ráno budeme naloďovat zbytek posádky. Hodiny ubíhaly a pořád nic. Jak před polednem přestalo foukat, řekl jsem „stop“, a dál se už jen čekalo a čekalo a „driftovalo“. Kolem jedné padlo rozhodnutí, posádka kompletní nebude. Takže jsme měli na výběr, kam se vydat.

V tom se však ozval Jarda, že by si ještě na pár dní udělal volno a přijel by s kamarádkou Věrou. „Trhni si.“ – „Přijedu.“ – „O.K., tak zítra ráno v Kaštele.“ – „Ale musíme se vrátit už na páteční ráno, Věra nedostane na ten den dovču“. – „Trhni si“ ...atd. Plout na sever nemělo smysl, nakonec jsme se dohodli, že poplujeme na jih a Jarda přijede v úterý v poledne do Viganje na Pelješacu. Z Olomouce je to řádný kus cesty, moc jsem tomu nevěřil, ale budiž. Nahodili jsme motor, chvíli bublali podél Sv.Klimenta, a pak už pod plnými plachtami navečer dorazili do zátoky Gradina u Vela Luky na Korčule. Místo pro kotvení a koupání přímo ideální.

V úterý jsme vypluli na Viganj. Foukalo dost, řekl bych, že až příliš, přímo z Pelješackého kanálu, kam jsme se chtěli dostat. Chvíli jsme křižovali proti větru, ale nemělo to valného smyslu, spěchali jsme na dvanáctou a motor byl tentokrát jistota. Skoro každý den jsme potkali několik delfínů, a před kanálem jsme se dostali do toho největšího hejna, co jsme kdy viděli. Desítky jich skákali všude kolem nás. Ve Viganji fučelo, hodili jsme kotvu a nad plným talířem čekali na Jardu.

Kupodivu, měl jen malé zpoždění. Přirazili jsme k molu, nalodili nové dva členy posádky a čerstvé zásoby, a vyrazili. Kanálem jsme v trysce nastoupávali k Orebiči, spíci Héďa se v kajutě kutálela ze strany na stranu. I vítr měl však navečer všeho dost, tak jsme zajeli do korčulské mariny. Do snad posledního volného místečka jsme zapadli jak housle do futrálu, zbytek dne jsme pak strávili dílem na dětském hřišti, dílem procházkou v úzkých uličkách.

Kam se vydat ve středu, když ve čtvrtek musíme být zase kolem poledne ve Viganji, aby Jarda s Věrou stihli návrat do pátečního rána? Volba padla na Mljet, a my zopakovali jeden ze dnů předchozího týdne – koupání na písečné pláži v zátoce Pržina a noc u Pomeny na Mljetu. Nadměrná spotřeba alkoholu se tentokrát nekonala, přesto den skončil vytažením Věry na stěžeň. Při nočním koupání jsme zjistili, že v zátoce žije nějaký zvláštní světélkující plankton. Asi…

Následující den nás čekala plavba opravdu dlouhá. Vypluli jsme z Mljetu, kolem Korčuly, na poledne vysadili Jardu s Věrou ve Viganji, a pokračovali na motýla okolo Ščedra ke Hvaru. Vítr se snažil perfektně. Ale celý den za kormidlem byl znát, posledních deset majlí jsme pluli čistý západ, přímo proti Slunci, až jsem z toho byl slepý jak svářeč. Zakotvení ve Vinogošče bylo sladkým vysvobozením.

V pátek nás čekala jen cesta do Kaštely. V zátoce se objevilo tolik vos, že se nedalo ani posnídat, tak jsme přepluli do vedlejší Taršče. Tam to nebylo ani o chlup lepší, zatímco se plavčíci koupali, kapitán jich poslal do vosího ráje nejmíň stovku. Jejich počet na lodi se tím nijak nesnížil. Do domovské mariny jsme doplachtili v pohodě, docucli naftu, bezpečně se vyvázali, a po sbalení věcí se šli projít vesnicí. Hnusota tamních pláží mě jenom utvrdila v tom, že dovča na loďce je nejlepší.

V sobotu jsme předali loď a jelikož domů obvykle nespěcháme, projeli jsme se i tentokrát mimo dálnici, na kterou jsme najeli až za Zadarem. Měli jsme ještě chvíli vydržet na staré cestě, před Svetim Rokem byla fronta několik kilometrů, stejně jako před Malou Kapelou. Další z pokusů o maďarský guláš jsme tentokrát neriskli, dali jsme jen zastávku v Bratislavě a za tmy dorazili před domeček.  

Mapa z lodního deníku

Info k plavbě ke stažení ve formátu doc

 

Fotky Námořnická školička 2007

-

sobota 16.6.2007

neděle 17.6.2007

pondělí 18.6.2007

úterý 19.6.2007

středa 20.6.2007

čtvrtek 21.6.2007

pátek 22.6.2007

Karel / Jája

070616k

070617k

070618k

070619k

070620k

070621k

070622k

Jarda / Věra

X

X

X

070619j

070620jk

070621j

X