VIS A KORČULA 2006

 

 

Termín: 17.-24.6.2006

 

Posádka:

Karel – kapitán

Jája – paní kapitánová

Ríša – plavčík - staršina

Radka – paní plavčíková

Honzík – plavčík

Kačka – plavčice

Verda – plavčice

Míša – plavčík

Heďa-beďa – plavčátko

   

Jachta Y 999 Casper stála vyvázaná a připravená po předchozí plavbě v marině Kaštela a já pakal kolem, tahal věci z auta a cpal je do útrob lodě, jež se zdály bezedné. Ano, pouze se zdály. Oktávka byla plná krámů, jídla a pití pro pět lidí na týden strávený mimo civilizaci. Když jsem utřel pot z čela, objevili se na parkovišti Břenkovi a nastala druhá balící fáze.

Jak se přiblížila třetí odpolední, zajel jsem na nedaleké splitské letiště a vyhlížel, kdy nad ním zakrouží modrobílý Boeing SkyEurope se zbytkem (vlastně s tou nejdůležitější částí) mé rodinky. Letenky jsem koupil v akci už o Vánocích a za pár šupů se tak manželka se třemi dětmi přepravila k moři pohodlně z Bratislavy během hodinky.

Letadlo dosedlo bezpečně na pobřeží a za chvíli se už z příletové haly vyrojily nadšené dětičky s baťůžky na zádech. Naskákaly do lodi, bleskově se navzájem skamarádily s Honzíkem a Kačkou a kompletní posádka byla odhodlána vyplout. Foukalo příznivě, pod plachtami jsme si to namířili na Splitská vrata, a se zapadající sluníčkem zakotvili v zátoce Blaca na Brači na přenocování.

Ráno se posádka vylodila a vystoupala ke klášteru – poustevně, kapitán se zatím na lodi vzpamatovával ze setkání se svými nezvedenými potomky a hlídal nejmladší sedmiměsíční plavčici. Po návratu výletníků jsme dali koupání a tahání po zátoce za člunem, no a vyrazili dál. Oproti minulému týdnu, kdy nás u Hvaru stíhala bouře, sluníčko pražilo a ani nefouklo. Kotvu jsme hodili v zátoce Vinogošče na Paklenských ostrovech a vydali se za hygienou do palmižanské mariny.

Pondělní den začal opět klidnou hladinou. Na motor jsme dobublali k Ravniku a na člunu si prohlédli Zelenou jeskyni. Poté jsme nabrali kurs Biševo, zatáhli autopilota a motorovali dál. Po obědě se podél západního pobřeží Visu objevil větřík, posléze vítr, moře se vzedmulo a zpěnilo. Výsadek do Modré jeskyně byl téměř kaskadérský. Pod napůl zrefovanými plachtami jsme si to svižně dosvištěli do Komiže a zakotvili.

Komiža je staré rybářské městečko. Vylodili jsme se na nábřeží a vydali se procházkou ke kostelu nad obcí. Večer jsme ještě stihli místní rybářské muzeum v pevnůstce a romantický západ slunce pozorovaný z jejího vrcholu.

S ranním rozbřeskem chlapi zvládli nákup a už jsme si to šupajdili kolem Visu. Vítr se nijak zvlášť nesnažil, tak jsme se ráchali za lodí. Při poslední návštěvě městečka Visu jsem vylezl na zříceninu na kopci a z ní uviděl pěknou zátoku jménem Rogačic. Tentokrát jsme do ní zajeli, prohlédli námořnický bunkr a zakotvili. Po koupáni jsme vystoupali k pobořené vojenské základně a prošmejdili dělostřelecká postavení uvnitř hory. Večer jsme se vyvázali na nábřeží ve Visu a den ukončili, jak jinak než, procházkou.

Břenkovi měli živé vzpomínky na dovču na Korčule, takže jsme kurs lodi jen mírně upravili a nasměrovali ji na Vela Luku. Zajeli jsme až do města, zkoukli ho, a vrátili se do zátoky Gradina na západním okraji ostrova. Rozlehlá mělčina krytá dvěma ostrůvky, voda teplá jak uprostřed léta, ryby a škebličky. Zakotvili jsme na dvou a půl metrech, ale když se hloubkoměr rozječel a ukázal 1,9, posunuli jsme se o kousek dál na třímetrovou hloubku. Písečné dno bylo poseto jedovatými balvany.

Každý si našel své – břenčata se vydala na pochod k blízkému – vzdálenému hotelu, my se koupali a šnorchlovali. Přišel soumrak, přišla tma, pak tma tmoucí, a polovina posádky stále nezvěstná. Hodně pozdě v noci je přivezl nějaký Chorvat. Měli štěstí, svezli se po cestě tam i zpátky, potkali koho chtěli, pomlsali zmrzliny a pizzy. Prostě pohodový výlet.

Ráno jsme vylezli na vrchol ostrůvku stejného jména jako zátoka a našli na něm kostelík a prehistorické hradisko. Klidnou plavbou jsme se pak z oblasti Korčuly přesunuli ke Hvaru a zakotvili v oblíbené zátoce Vinogošče.

Páteční koupačka v Taršče odstartovala přeplavbu do domovské mariny. Chvilkama foukalo, chvílemi ani ťuk, jako celý týden. Děcka se naposledy vyblbla na lanech za lodí a po zastávce u benzinky jsme sehraně vyvázali jachtu u mola. Mílometr ukázal 145 „majlí“. Večer jsme opět zkusili najít volnou hospu, ale bezvýsledně.

Sobota začala vypakováním lodě. Měl jsem pocit, že mám do auta naskládat jen o málo míň věcí, než jsem přivážel, ale vešlo se všechno. Předání proběhlo rychle a v pořádku a my se vydali na cestu domů. Nespěchali jsme, tak jsme se projeli podél pobřeží přes Primošten do Šibeniku a pak zatočili na Murter do Jezer. Zde se naše cesty rozdělili – Břenkovi se vydali k dálnici a my se hodili do plavek. Na oběd jsme našli excelentní grilované ryby v restauračce Zlatna školja a pak už jeli.

Jenže jsme stále nespěchali. Pohodovou jízdou po téměř prázdné jadranské magistrále jsme se projeli přes Zadar na Karlobac a Senj, koukali na moře a ostrovy, vzpomínali na předcházející dovči, dali poslední koupačku ve Svatém Juraji. Na dálnici jsme najeli až pozdě večer u Male Kapely.

Po půlnoci se uprostřed Maďarska dostavil hlad. A chuť na gulášek – pravý, nefalšovaný, hunský. Minulý rok jsme znalost maďarštiny neosvědčili a chuťové buňky nebyly stoprocentně uspokojeny. Tentokrát jsme dopadli ještě o něco hůř – po dlouhém studování dvoustránkového gulášového jídelníčku jsme zapíchli prst doprostřed, a obsluha nám donesla vrchovaté porce guláše – dršťkového. Pro milovníky drštěk božská manna, výborný, chutný, ale po tomhle jsme netoužili. Hlad byl výborný kuchař, přesto jsme boj brzy vzdali. S rozedněním jsme zaparkovali doma před domem a zapadli do postýlek.

 

Mapa z lodního deníku

Info k plavbě ke stažení ve formátu doc

 

Fotky VIS a KORČULA 2006

-

sobota 17.6.2006

neděle 18.6.2006

pondělí 19.6.2006

úterý 20.6.2006

středa 21.6.2006

čtvrtek 22.6.2006

pátek 23.6.2006

sobota 24.6.2006

Karel/Jája

060617k

060618k

060619k

060620k

060621k

060622k

060623k

060624k

Ríša

.

.

.

.

.

.

.

.