VIS A LASTOVO 2006

 

Dámská verze úvodního obrázku

 

Termín: 10.-17.6.2006

 

Posádka:

Karel – kapitán

Roman – 1.důstojník

Martina – slečna důstojníková

David – kormidelník - extrémista

Míša – plavčík

Honza – plavčík

Patrik – plavčík

   

Jak se již stalo téměř tradicí, na říjnovém brněnském veletrhu Boat jsem vybral a zabookoval lodičku na následující letní dovolenou. Tentokrát se mi podařil superkauf. Vybral jsem jachtu Y999, která sice nebyla nejnovější a ani nepatřila k největším, ale už když jsem ji před lety viděl na fotkách, chytla mě za srdce. A nezklamala. Dobrou nabídkovou cenu jsme ponížili o několik slev a ještě jsem vydundal závěsný motor zdarma. V pavilonu Z jsem po té potkal Ivana, který hledal loďku na květnovou výpravu, a YachtNet i Adriatic Charter měli hned dalšího zákazníka.

Skladba posádky se v průběhu zimy i jara několikrát obměnila, stejně jako kandidáti na kapitánský post. Jardu dostala nemoc, Romana nepřipravenost na zkoušky (ale teď už je oba mají v kapse), takže tlačenice o můstek byla vyřešena poměrně rychle, a ke kormidlu stejně v průběhu plavby musel každý. Sešlo se nás sedum ostřílených cestovatelů připravených do každé nepohody, z toho dva s „mokrými“ zkušenostmi.

Protože jsem v Chorvatsku zůstával o týden déle, museli jsme z Česka vyrazit třemi auty. Volná sedadla nabízela příležitost zkusit sehnat pasažéry na spolujízdu. Na inzeráty se dlouho nikdo nechytal, až zavolal rodák z Korčuly, že by rád na měsíc domů. A do toho v den odjezdu dva študáci z Břeclavi, že jim jejich domluvená spolujízda vybouchla. Jsem měkké srdce, nic nebyl problém. No, problém skoro byl, nakonec jsme se napakovali tak, že bychom neuvezli ani láhev vody navíc. Autíčka seděla centimetr nad asfaltem a tiše si bzučela k Jadranu. Ano, oblíbenou cestou přes Slovensko a Maďarsko, navzdory všem zlým jazykům a bouřícím se řidičům, kteří ji už zažili.

Vyjeli jsme v pátek večer se západem slunce a po bezproblémové cestě dorazili nad ránem nejdříve na Murter do Jezer, na krátký pokec s Ivanem. Zrovna končil rodinný týden a netvářil se zrovna nadšeně. Bouřky, vítr, studená voda. Ale při vší smůle měl štěstí a problémům se vyhnul. Pardon, nebylo to štěstí, ale mimořádné námořnické schopnosti kované letitými zkušenostmi.

Do Kaštely jsme pak dojeli v sobotu dopoledne, Chorvata Petra hodili k trajektu do Splitu a vybalili se do lodi. Charterovka měla úklidové práce zmáknuté, stejně jako detailní předávání. Loďka jménem Casper byla nablýskaná, lana vypnutá, vše funkční a v nejlepším pořádku. Parkování v marině bylo nepříjemně drahé, tak jsme o pár ulic výše našli ochotné domorodce, kteří nám autíčka za flašku červeného týden pohlídali u baráku.

Naši dva spolucestující Břeclaváci měli shodou okolností namířeno na Brač. Sice za potápěči z Maniany do Sumartinu, ale protože jsem si jednu maňánskou bázi pamatoval i v Milně, nabídli jsme jim pokračování autostopu „loďostopem“. Ve tři odpoledne jsme tedy v devíti lidech vypluli směr Milna s tím, že konečná bude v některé ze zátok jižního pobřeží Brače nebo na Paklenských ostrovech.

Úmysly jsme měli dobré, příroda mínila jinak. Ideální vítr, se kterým jsme z Caspera na plné plachty vyloudili šest uzlíků, se po několika mílích změnil ve více než třicetiuzlové poryvy. Nabuzení plachtěním jsem refovali pozdě. Ostatně jako každý rok v první dovolenkový den. Vítr si s námi pohrál, utopili jsme dva fendry a jeden následně zachránili, nabrali trochu vody do zadních kajut, ale naneštěstí také zamotali genou. Stáhli jsme ji co to šlo a pod plnými obrátkami si to namířili do Milny. Na kotvení v tak silném větru nebylo pomyšlení, tak jsme za útočiště zvolili hned první marinu. Majitel byl ukecatelný na slevu placení za dvě osoby místo za devět.

Roman se chopil kormidla a napodruhé slušně přirazil. Vyvázali jsme se, dali horkou sprchu a pustili se do oprav. V závětří se dala genoa rozbalit a zase pečlivě stáhnout, větší problém byl s hlavní plachtou. Na vodě se její dolní háček ve stěžni kousl a podařilo se nám ji zrefovat až po dlouhém boji s riskováním prstů. Proto jsme se také tak pomotali. Ale vytáhli jsme ji, vypnuli, háček pro jistotu pojistili obvázáním, a po zbytek týdne už nezazlobila. Posádka se navečer vydala na procházku městečkem. Spolucestující našli maňánskou bázi prázdnou, tak s námi pobyli ještě noc a ráno se vydali napříč Bračem po vlastní ose. Jejich další osud je neznámý… :o) (Žijí, Míša s nimi nedávno mluvil.)

V neděli jsme se probudili do polojasného dne a vyrazili Splitskými vraty na poustevnu Blaca. Zastavili jsme se prohlédnout ponorkový bunkr a ve stejnojmenné zátoce nás po zakotvení přivítala průzračná, avšak stále chladná voda. Posádka se kompletně vylodila a vydala se vzhůru cestou pro horské kozy ke klášteru – poustevně. Prohlídka byla skvělá.

Po obědě na lodi jsme pak nasadili kurz Hvar a Paklenské ostrovy. Za našimi zády se od Bolu začalo stmívat a brzy i nás přikryl těžký bouřkový mrak. Zima jako v psírně, vytáhli jsme nepromokavé oblečky a ke kormidlu „přivázali“ Davida. Nakonec za to stejně mohl on, po celý týden stačilo, aby se na chvíli ke kormidlu postavil a změna počasí na sebe nedala dlouho čekat. Promočení jsme dopluli do zátoky Vinogradišče na Paklenských ostrovech.

Tahle zátoka je oblíbená pro svou krytou polohu, rozsáhlou mělčinu ideální ke kotvení, několik restaurací a především blízkost mariny Palmižana s kompletním zázemím. Slovo „blízkost“ obnáší ujet sto metrů na člunu, dvě stě pěšky po pěšině kaktusovým rájem a pak se už jen zadara ráchat a ráchat pod sprchou. Večer ještě na chvíli vykouklo sluníčko a my mohli sušit.

Pondělní ráno nám nadělilo jasný den s mořem jako zrcadlo. Vybublali jsme na motor k Visu s cílem navštívit Zelenou jeskyni a pak se pokusit o přeplutí na Lastovo. Párkrát jsme cvičně vytáhli a zase stáhli plachty a za dvě hodinky byli před dvěma velkými dírami do skály na ostrově Ravnik. Pro velkou hloubku se zakotvit nedalo, nadvakrát jsme se tedy vylodili na člunu a nacvakali v jeskyni hromádku fotek.

Přes poledne jsme se se vrátili podél východního pobřeží Visu a vyvázali na nábřeží stejnojmenného městečka. Předtím jsme ještě doplnili nádrž naftou, ani ne tak z potřeby, jako spíše z důvodu secvičení vyvazovacích manévrů. Vítr nefoukal, sluníčko připalovalo, nastala ta pravá chvíle pro výletování po souši. Míša s Davidem našli otevřenou půjčovnu skůtrů (obvykle jsou do páté odpolední zavřené) a vystartovali po ostrově. Zajeli do rybářské osady Komiža, navštívili Titovu jeskyni, kde měl tenhle panáček po dlouhou dobu štáb své partyzánské armády, i Českou vilu.

Já se prošel starořeckými a římskými vykopávkami a vylezl na zříceninu nad Visem s výhledem na širé okolí. Zbytek posádky bloumal po okolí taktéž. Servis městské mariny byl na velmi dobré úrovni a my si po kotvení užili i ruchu přímořského letoviska.

Ráno kapitán zjistil ztrátu ručníku, který si jako nezkušený plavčík sušil pouze přehozený přes zábradlí. Míša ochotný šnorchlovat vždy a všude se sice chvíli rozmýšlel, ale pak usoudil, že je jedno, je-li namazán opalovacím krémem nebo zbytky nafty v přístavu a odvážně jej ze dna zachránil. Vydali jsme se podél západního pobřeží Visu, tentokrát k Jeskyni Modré, na ostrově Biševo. Funělo ukázkově, bohužel přesně proti nám, tak jsme nastoupávali v ostrých náklonech. Počasíčko se zalíbilo i delfínům, kteří nejprve zaskákali v dálce, ale odvážili se i blíž a několikrát nám projeli v párech těsně podél levoboku.

Před Modrou jeskyní se opět kotvit nedalo, takže jsme zopakovali manévr „nadvakrát do člunu“ a po zaplacení vstupného výběrčímu na loďce jsme se ponořili do majestátního temného ticha zalitého azurovou modří. Míša měl nastudovaného průvodce, takže si připravil šnorchl a ploutve a byl odhodlán k akci. Z jeskyně se dá podmořským tunelem vyplavat na moře a vrátit se zpět. Voda ledová, všude tma, ale dokázal to. Ani plavky si nepotřísnil, i když se přiznal, že si to představoval víc easy.

Od jeskyně jsme se vydali podél jižního pobřeží Visu směr Lastovo. Počasí se začínalo zvolna přiostřovat, objevila se hradba mraků a my se jí pokusili ujet. Marně. Po opuštění pobřeží Visu jsme usoudili, že cesta před námi je dlouhá a není důvod se trápit, otočili jsme a z rozbouřeného moře se na motor vrátili do chráněné zátoky Rukavac, jen kousínek od Ravniku. Během odpoledne se obloha uklidnila a my si na kotvě na mělčině užívali pohody a koupání.

V zátoce jsme přespali. Navečer se kousek od nás vyvázala ještě jedna jachta. Její posádka popíjela do nočních hodin a když z jejich paluby uprostřed noci něco šplouchlo, zpozorněli jsme, zda někoho nebudeme lovit. Ale byl klid. Ráno jsme je chvíli pozorovali, jak dlouze nad něčím špekulují, a nakonec jim Míša pomohl z pětimetrové hloubky vytáhnout utopený laminátový sedák. Ušetřil jim zhruba tři stovky eur a odměnou mu byl milý úsměv blondýny.

Středa byla ve znamení celodenní plavby. Větřík foukal prachmizerný a my občas plachtili, občas se jen ploužili. Vis se nám za zády jen pomalu zmenšoval, naopak souostroví Lastova zvolna vystupovalo z mlžného oparu. V pozdním odpoledni jsme zakotvili v zátoce Mali lago. Hodili jsme kotvu na šesti metrech a šli hledat hospu na večerní žranici.

Vylodili jsme se před hotelem za mostkem a koukám, toho opáleného hromotluka znám. Roman Teuschel se svou bandou byl vyvázaný ve Velkém lagu a zrovna se chystal vyplout. Dotáhl jsem i našeho Romana, který s ním také plul, pokecali jsme, zavzpomínali. Pak však na člunu přisvištěli kluci, že loď je v pohybu. Zakotvili jsme sice dobře, ale přímo v proudu z Velkého laga do Malého, takže si kotva jezdila po dně jako hračka. Stačilo couvnout pár desítek metrů a uhnout trochu stranou, pak už držela jako přibitá.

Hospod na výběr nebylo mnoho. Vlastně jenom dvě. V té první jsme si zamluvili stůl, v domluvený čas zasedli a když se personál věnoval pouze německým turistů a nás si nevšímal, přemístili jsme se do jiné, kde jsme byli hosty jedinými. Vyjednali jsme si oblíbenou slevu (když už jsme byli jediní, ceny mají i tak nekřesťanské) a nadlábli se grilovanými rybami až po záklopku.

Teploučké ranní paprsky vylučovaly plavbu, na řadě bylo koupání. Na okraji Malého laga jsme hodili kotvu a ponořili se do poměrně teplé a na faunu i floru bohaté vody. Příjemně osvěžení jsme vypluli na zpáteční cestu. Kurs západní okraj Korčuly, Hvar a opět zátoka Vinogošče na Paklenských ostrovech. Foukalo výborně, Casper si to svištěl po hladině a plavba rychle ubíhala. Jediným mínusem bylo ucpání záchodu, takže po zakotvení byl o přeplutí do mariny v první várce na člunu zájem více než mimořádný.

A poslední den? Dopoledne jsme strávili koupáním v zátoce Taršca na jižním pobřeží Sv.Klementa, vydrbali loďku do běla zevnitř i zvenčí, a pak pohodově obepluli Paklenské ostrovy, protáhli se Splitskými vraty a zařadili se do závodního pole jachet a katamaránů ženoucích se do domovských přístavů. Motor jsme ale nahodili až za Čiovem.

Načerpání u benzinky byl okamžik – protože jsme na Visu pro jistotu vzali naftu i do kanystru a ten ráno do nádrže nalili, brali jsme jen pár kapek a před personálem čerpačky se tvářili jako machři jachtaři :o). Po vyvázání v marině se počitadlo zastavilo na 215 námořních mílích. Po důkladné hygieně jsme se vydali hledat hospodu, ale všude bylo plno, tak jsme dorazili lodní zásoby.

Posádka v sobotu ráno vyrazila na cestu domů se zastávkou na Plitvicích, na mě zbyla péče o loď. Měl jsem ji zaplacenou na čtrnáct dní v kuse a tak mi dalo trochu práce přesvědčit slečnu z charterovky, aby mi věnovala skippera na check-out, aby po předcházející posádce nezůstaly dluhy, a uklízečku s čistým povlečením. Zaplatil jsem utopený fendr a vyčištění záchodu, ve kterém prý bylo „mnogo papiera a velike guvno“, a hned na to se na loď sesypal hrozen uklízeček a po hodince byla opět jako nová, připravená přijmout novou posádku.

Říká se, že snoubenci by měli před svatbou strávit alespoň týden společně na jachtě, omezený prostor, dělení se o starosti všedního dne a občasné vypjaté situace jejich vztah prověří. No, ne všechny příběhy končí šťastně… :o))

 

Mapa z lodního deníku

Info k plavbě ke stažení ve formátu doc

 

Fotky VIS a LASTOVO 2006

-

sobota 10.6.2006

neděle 11.6.2006

pondělí 12.6.2006

úterý 13.6.2006

středa 14.6.2006

čtvrtek 15.6.2006

pátek 16.6.2006

sobota 17.6.2006

David

060610d

060611d

060612d

060613d

060614d

060615d

060616d

060617d

Honza

060610h

060611h

060612h

060613h

060614h

060615h

060616h

060617h

Karel

060610k

060611k

060612k

060613k

060614k

060615k

060616k

X

Míša

060610m

060611m

X

060613m

X

060615m

060616m

X

Patrik

060610p

060611p

060612p

060613p

060614p

060615p

060616p

060617p

Roman

060610r

060611r

060612r

060613r

060614r

X

060616r

060617r

 

 

 

Hmm, a co příště? Že bychom po "homoplavbě" zkusili něco onačejšího?? :o)))