PIRÁTI 2005

 

 

Termín: 18.-25.6.2005

 

Posádka:

Ivan – kapitán

Michal – 1.důstojník

Honza – lodní lékař

Karel – důstojník-rekreant

Naďa – důstojnice-rekreantka

Jája – důstojnice-rekreantka (s pětiměsíčním plavčetem v bříšku)

Matěj – kandidát na plavčíka

Vojtíšek – kandidát na plavčíka

Ivanka – kandidátka na plavčici

Verda – kandidátka na plavčici

   

V minulém roce v Ivanově hlavě uzrál nápad na „pirátskou výpravu“. Posádka se znala z podzimního setkání v jeho chýši, protože jako správný manažer nic neponechává náhodě. Itinerář připravil Michal s pečlivostí táborového vedoucího, včetně nákupu pyritu („zlatého pokladu“) a mušlí typu Shell a Triton, kterými posléze oživoval mrtvé vody slaného jezera Mir.

 

Sobota

Vyjeli jsme před pátou ranní, tři auta po vlastní ose. Nedám dopustit na cestu maďarskou pustou, takže naše trasa kopírovala předchozí roky – Brno, Bratislava, Szombathely, Zagreb, Karlovac,… Na dálnici před Malou Kapelou jsme se zdrželi asi hodinu v zácpě, oproti tomu, co se v těch místech odehrávalo za čtrnáct dní (a my to mohli sledovat při příjemné jízdě v protisměru), šlo jen o pohodové přibrždění pro kochání se přírodou. Michal s Honzou to s kluky vzali přes Plitvice a stavili se na jezerech a vodopádech. Dokud se tunel pod Malou kapelou neotevře celý, bude stará cesta v sezoně rozhodně výhodnější.

Ivan stanovil sraz až na čtvrtou odpolední, takže jsme se před šestou všichni sešli v Jezerské marině a nalodili se na jachtu Elan 431 se jménem Sinkica na zádi. V deseti lidech jsme se poskládali do čtyř kajut a salonu, tři děti se v pohodě umístili do jedné i napříč. Poněkud nadstandardní se zdály tři záchody s koupelnami, ale dva z nich byly zaskládány zásobami tekutin.

Se zapadajícím sluníčkem jsme vyrazili na krátkou rozplavbu kolem nejbližších ostrůvků. Za jedním z nich na kotvě byl zahájen výcvik malých plavčíků zkouškou obratnosti a odvahy. Jištění horolezeckým sedákem dostali za úkol vyšplhat po stěžni na první stěh a odtamtud se zahlásit kapitánovi. Verda, která se za kapitána prohlásila sama, strávila na laně za trest pár delších chvílí.

 

Neděle

S příjemným větrem jsem se vydali podél Murteru na Žut. Elanka jela opravdu skvěle, ve stabilním náklonu se její štíhlý trup zařezával do vln a dokázala využít každý závan. Zastavili jsme se na koupání a lovení mušlí v Murterské zátoce Kosirina a pak na písečné mělčině u Vrgady. Večer jsme vystoupali na kopec nad Žutskou marinou, stavět mužíky s přáním brzkého návratu (některým se to podařilo za necelý týden) a vychutnat si západ slunce.

 

 

Pondělí

Ze Žutu jsme propluli Malou Proversou do Telašice, kde se kromě kapitána a Jáji vylodila celá posádka. Navštívili jsme útesy, pohladili rozmnožené stádo oslů a vykoupali se ve slaném jezeře. Zkouška plavčíků pokračovala potápěním za mušlemi. Ty zapomenuté z českého supermarketu budou jednou biologům vrtat hlavou. Odpoledne jsme propluli Kornaty vnitřní stranou mezi ostrůvky a vyvázali se v marině na Piškeře.  

Úterý

Ráno nás v marině odlovil výběrčí daní. Vstupné do Kornat je rok od roku dražší, letos 80,- kun na osobu za jediný den, naštěstí se nechal ukecat na čtyři kusy. V silném větru na vzdouvajícím se moři jsme nastoupali k ostrovu Mana. Na kotvu v západní zátoce to Ivan neriskl, tam jsme na druhé straně v závětří pod útesem spustili člun a do „pirátského hnízda“ vypustili jen část posádky, která v rozvalinách našla sladký poklad. Večer jsme se vrátili na Piškeru a postavili si každý svého dalšího mužíka.

 

 

Středa

Nemám tušení, jaký byl původní plán na tento den. Ráno jsme vyjeli z Piškery a vyvázali se na bóji u Kakanu. Koupání a výsadek na Veli Borovnjak byl zpestřen přemlouváním motoru u člunu k provozu na naftu (pokud jsme tam omylem nenalili ještě nějaký hroznější utrejch…). Navečer jsme se rozhodli pro návrat do domovské mariny v Jezerech a nákup benzínu a oleje, abychom v příštích dnech nemuseli veslovat. Véča byla skvělá – mušle, chobotnice, lignje, palačinky, vínečko.

 

Čtvrtek

Vyrazili jsme směr Šibenik a při klidném moři provedli výsadek na pevnost sv.Mikuláše. Pak jsme vytáhli mapu a začali hledat nějaký ostrůvek s mělčinou, chráněný před větrem a vlnami. Vytipována byla Mala Krbela u Krapanje. Šibenským kanálem kolem rekreanty obsypaných pláží Solarisu jsme dorazili na kouzelné místo a většinu dne strávili koupáním a šnorchlováním. Při zpáteční cestě došlo na jednu z posledních zkoušek odolnosti plavčíků. Za plavby byli vyvěšeni z lodi na ráhně a návrat na „pevnou“ palubu jim byl umožněn až po vymáchání. Večer se marinou rozezněli prostonárodní písně v mnoha jazykových mutacích.

 

Pátek

Hmm, kam teď? Kam vyplout, aby to nebylo ani blízko ani daleko, do páté musíme být zpátky.“ Foukalo dostatečně, takže jsme se rozhodli udělat si jachtařský-plachtařský den a vyrazili směr maják Blitvenica. Větřík si však svou aktivitu po čase rozmyslel, tak jsme obrátili do Kornat a zakotvili na mělčině ostrůvku Jančar před vyhlášeným Ravni Žakanem. Strážcům parku stačily ty čtyři staré vstupenky jako důkaz o alespoň částečné ochotě něco zaplatit a další spoluúčast na chorvatském státním rozpočtu nevyžadovali. Po důkladné koupačce v křišťálově průzračné vodě jsme se vrátili do Jezer. Ivan předal loď bez toho, že by se na ni Damir podíval, a večer jsme ukončili v oblíbené hospě a „slastičarnici“.

 

Sobota

Kapitán opustil loď jako první, po něm druhá třetina posádky a my se vypakovali na molo před loď jménem Boka a dýchali na záda uklízečkám, aby s sebou hodily. Čekal nás další týden na vlnách.

 

Skvělá rodinná plavba s výbornou lodí a ještě lepším kapitánem. Napluli jsme sice jen nějakých 160 Nm, ale na to, že jsme byli téměř stále namočení ve slané vodě, to není vůbec špatné skóre. Doufám, že se nám podobnou akci podaří brzy zopakovat.

 

 

Mapy z GPS

Fotky - Jája/Karel 1

Fotky - Jája/Karel 2

Fotky - Naďa/Ivan 1

Fotky - Naďa/Ivan 2