OSTROVY SEVERNÍ A STŘEDNÍ DALMÁCIE 2005

 

 

Termín: 25.6.-2.7.2005

 

Posádka:

Karel – kapitán

Jája – 1.důstojnice

Verda – plavčátko, malá kormidelnice

Radim – plavčík

Dědek – plavčík

Magda – plavčice

Lucka – plavčice

   

Po předcházejícím týdnu už má „lví povaha“ začínala pociťovat absťák po vedení vlastní loďky. Ivan byl skvělý kapitán, ale převzal na sebe veškerou zodpovědnost, a mě se tak mohla zmocnit zahálka a lenora. Naštěstí jsem měl loni na podzim skvělý nápad zarezervovat si další jachtu ze stejného místa tak, aby dva termíny na sebe navazovaly. Vyhnuli jsme se tak nadbytku nepříjemných zážitků z dlouhého cestování po chorvatských „dálnicích“ a strávili dva skvělé týdny na dvou různých lodích a se dvěma různými posádkami.

 

Sobota

Ráno jsme se probudili na Sinkici, postupně vyprovodili všechny odjíždějící kamarády a svých pár švestek vyskládali na molo. Při jednom z předcházejících přespání na Jezerech jsem v charterovce domluvil přednostní připravení lodě, a tak jsme se mohli začít naloďovat ještě před polednem. Čas do té doby jsme strávili koupáním. Damir nám předal běloskvoucí nablýskanou rok starou Bavarii 36 jménem Boka během dvou minut a požádal, abychom ji nikde nenabořili a nic neurvali, že s vracením nechce strávit o nic delší čas.

Zbytek posádky dorazil kolem jedné a po krátkém seznámení a napakování věcí jsme ve tři byli připraveni vyrazit. Foukal příjemný východní větřík a tak jsme vzali Murter a Vrgadu pravobokem a doplachtili na Žut. Plavčice a plavčíci se ukázali jako mimořádně chápaví a šikovní, kormidlo i lana jim rychle přirostla k ruce. Se zapadajícím sluníčkem odešel spát i vítr a tak jsem si pomohli motorem. O půl deváté jsme se vyvázali v téměř prázdné marině. Posádku jsem přesvědčil k cestě na kopec za „mužíky“ – vrátili se potmě, trochu potlučení, ale stále s vírou v dobře míněné kapitánské rady.

 

Neděle

Přesto, že jsem se chtěl podívat hlavně na jih, nemohl jsem novým námořníkům odepřít krásu Kornat. Ze Žutu tak následovala téměř klasická Mala Proversa a Telašická zátoka s útesy a koupáním ve slaném jezeře. Oběd byl jen lehký, za plavby na Manu. Celý den parádně fučelo, pod Toretou dokonce svištělo, kotva před Manou naštěstí držela jak přibitá. Plavčata se vylodila a nafotila na „pirátském hnízdě“ fotky do příštího kalendáře Pirelli. Se zapadajícím sluníčkem v zádech jsme dorazili na Piškeru a na vyšplhání se na kopec (resp. kopeček) našli sílu už jen ti nejzdatnější.

 

Pondělí

Čekal nás celý den plavby na Trogir, tak jsem nařídil brzký budíček. Druhým důvodem byl únik před výběrčím vstupného do Kornatského parku. Přes veškerou snahu se nám podařilo vyplout až v devět. Pofukoval středně silný jihovýchodní větřík, který u majáku Blitvenica zničenic ustal. Z moře se stal na hodinu rybník. Čekat na Godota jsem nemohli, tak jsme se dvě míle posunuli motorem. Náhle začal funět silnější západní vítr (sem tam se trochu pootočil), který místy dosahoval třiceti uzlíků. Hlavní plachtu jsme stáhli celou a zrefovali i kosatku. Pohodově jsme na dvoumetrových vlnách doklouzali jak na surfu kolem Maleho Drveniku do Trogiru a v šest večer se vyvázali v tamní ACI marině.

Marina leží hned naproti hlavnímu nábřeží starého města. Děvčátka se tudíž navlékla do šatiček, pánové obrátili trička čistou stranou ven a vyrazili jsme za mámivými světélky. Procházka úzkými kamenými uličkami byla zakončena dlabancem z mořských příšerek a zmrzkou.

 

Úterý

Rozhodli jsme se podívat ještě více na jih. Dopoledne jsme sebrali své tělesné ostatky a nabrali pohodový kurz kolem ostrova Šolta na Hvar. Přes poledne jsme dali delší koupačku a když se moře zase silněji zavlnilo pod západním větrem, vytáhli jsme plachty a ve čtyři jsme dorazili do ACI mariny Palmižana v souostroví Pakleni otoci. V podvečer jsme dali koupačku a šnorchlování v jižní zátoce na druhé straně ostrova a když holky neuspěly s požadavkem na 50% slevu za vodní taxi do Hvaru, zakončili jsme den na baru. Tam se také zrodila myšlenka navštívit druhý den Modrou jeskyni na Biševu. Bohužel, po prostudování průvodců (nejkrásnější hra barev je tam prý mezi půl desátou a půl jedenáctou) a zvážení vzdálenosti jsme se rozhodli raději si přispat a podívat se na Brač. Dobře jsme udělali, ráno stejně moc nefoukalo. Tak příště…

 

Středa

Vypluli jsme v deset, s mírným větříkem směr písečná pláž na mysu Zlatni rat. Pláž byla krásná, ale původní písek byl tušit jen na okrajích, kde moře ještě podemílalo původní břehy. Jinak byla celá zavezena malilinkatými oblázky. Po obědě jsme pak si pak zajachtili stoupačkou podél Brače ke Splitským vratům. Po cestě jsme se stavili u námořního bunkru v zátoce Krušica. Před pátou jsme už byli v marině v městečku Milna a po nezbytné dezinfekci, dezinsekci i deratizaci vyrazili po nábřeží.

 

Čtvrtek

Den měl být zase celý plavební, abychom se co nejvíce přiblížili výchozím Jezerům. Ze tří plánovaných cílů – Piškera, Vodice nebo Primošten (kdyby vůbec nefoukalo) jsme nakonec skončili na místě čtvrtém. Z hlediska organizace nejideálnějším, i když jsme tam ani nechtěli :o). Vítr vydržel asi do pěti (v opačném směru jsme jeli na zaďák, teď zase – smůla nebo štěstí?), pak jsme museli vytáhnout naftovou plachtu. O půl osmé jsme se snažili vnutit v marině ve Vodici, ale odmítli nás, že už mají plno. Takže otočka, a přes Tribunj necelá hodinka do Jezer. V domovské marině se stejně tak nějak líp paří.

 

Pátek

Ráno jsme vypluli s úmyslem omrknout Šibenickou pevnost, ale vítr nefoukal. Za malým ostrůvkem jsme na pěti metrech hodili kotvu a užívali si sluníčka a slané vody. Po čtvrté jsme se vrátili do mariny, vystáli frontu u čerpačky a doplnili nádrž (zajímavé, že když potřebuji stát na místě, fouká nejvíc). Vytvořil jsem si nový osobní rekord v minimální vzdálenosti upluté za den – 2,3 Nm. Celkem jsme za týden podle GPS napluli 207 Nm. Předání lodě Damirovi netrvalo ani ty slibované dvě minuty. Zeptal se „o.k.?“ a na odpověď „o.k.“ přidal jen úsměv.

Poslední večer – balení, likvidace zbývajících tekutých zásob, večeře, zmrzka,… S Jájou a Verdou jsme se ještě pokusili najít prehistorickou památku Pudaricu. Spatřena byla, takže správný směr už známe, ale pro absolutní tmu jsme cíl vzdali. Příští rok se ale nedáme.

 

Sobota

I s nákupem suvenýrů jsme vyjeli jsme před osmou, zbytek posádky ještě dospinkával. Jedinou komplikací byla zácpa před Malou Kapelou, kde místo slibovaného otevřeného tunelu čekala dvojnásobná objížďka. V Maďarsku jsme nevynechali origoš guláš a večer jsme se už před domem klepali zimou smáčeni středoevropským deštíkem. "Kucí" a "holký" navštívili Plitvice a domů dorazili nad ránem.

 

Všechno vyšlo akorát – slunění, koupání, plachtění, turistické zajímavosti i nasávání, lenošení a spánek. Ode dne našeho odjezdu se počasí trochu pokazilo, zatáhlo se a přidal se silný vítr. A k tomu se objevily zprávy o „velkým bílým“, to by asi děvčátka na otevřeném moři do vody neskákala… :o))

Mapa z lodního deníku

Fotky - Jája/Karel

Fotky - Dědek 1

Fotky - Dědek 2

Fotky - Lucka

Fotky - Radim