SEVERNÍ DALMÁCIE 2004

 

 

Termín: 19.-26.6.2004

 

Posádka:

Karel - kapitán

Jarda - první důstojník (zástupce kapitána, z puberty začal dospívat)

Jája - druhý důstojník (péče o Verdu)

Roman - plavčík (dokumentarista a kormidelník pro extrémní podmínky)

Robert - plavčík (sportovní komentátor a potápěč se specializací na noční ponory)

Kaori - plavčice (dokumentaristka, jak taky u Japonky jinak, a orientální kuchyně)

Verda - plavčice (lodní mazlík a mučitel všech tří "strejdů")

   

Rok uplynul jako voda a nastal čas vyrazit na další námořní dovolenou. Osvědčený termín, známá charterovka, stejný typ loďky. Jen jméno měla jiné. Loňské Indigo bylo prodané a tak jsme měli možnost vyzkoušet neméně skvělou Bavarii 34 - Garmu.

Posádka byla opět mezinárodní. Šest Moraváků a jedna Japonka. Kapitán a dva členové loňského mužstva (ženstva) zůstali původní - před vyplutím byli vzhledem ke zkušenostem povýšeni do důstojnického stavu. Noví plavčíci pocházeli ze Zlínska a Yokohamy. Malé pětileté plavčátko se pak stalo mazlíčkem všech.

Odjezd se vydařil na čas. V pátek večer vyrazila z Hodonína dvě plně naložená auta oblíbenou (chvílemi proklínanou) cestou směr Bratislava, přes Maďarsko na chorvatský ostrov Murter. Marina v Jezerech se ani trochu nezměnila. Snad jen uklízečky se naučily svou práci dělat nejen dobře, ale také rychle, a tak jsme se mohli nalodit už v sobotu po poledni.

 

 

Sobota (fotky: Kaori, Roman)

Poměrně brzy jsme odrazili a vypluli na půldenní rozplavbu kolem ostrůvků Murterského kanálu. Kaori po desíti minutách prohlásila: "I'm sick.", a tuto větu opakovala po následujících 24 hodin. Foukalo příjemně a plavčíci se rychle seznamovali s nejistým povrchem pod nohama, s množstvím lan a nedůtklivými příkazy kapitána, který je nutil všechno vykonávat rychle a bez dlouhého rozmýšlení.

Při večerním přistávání jsme si vybrali smůlu na celý týden dopředu. V silném bočním větru se nacouvání na mooring nedařilo. Horší bylo, že se kousla řadící páka, motor nadobro zhasl a Garma se stala hříčkou přírody. Se štěstím a citlivým kormidlováním se nám podařilo vyvázat na rybářskou loď. Damir, zaměstnanec charterovky, závadu odstranil s velkým klíčem a kladivem během deseti sekund a pak za stejných podmínek zacouval do mnohem užší "díry" a ještě se sám vyvázal. Prostě umí.

 

Neděle (fotky: Kaori, Roman, Karel)

Na tento den bylo nahlášeno třicetiuzlové jugo. Svižně jsme doplachtili na Vrgadu, uvázali se na bóji a lovili škeble na mělčině ostrůvku Artina. Odpoledne jsme se vydali na Žut. Kolem Gangara se do nás opřelo očekávané jugo a na moři se zvedly dvoumetrové vlny. Protože nám šly přímo na levobok a loď se tak dost rozhoupala, nechaly jsme vytaženou jen genu. Až za majákem Galijolica jsme se dostali do závětří Žutu. Na vodě jsme přitom spatřili jen dvě další lodě - polskou posádku utuženou Baltem a dobře třicetimetrovou plachetnici nějakého paši.

V Žutské zátoce už byl klid. Vedle nás zakotvila již zmiňovaná polská loďka Carpe Diem, s jejímž osazenstvem jsme strávili družnou chvíli do pozdních ranních hodin. "Kapitánka" Aňa byla fakt třída.

 

 

 

Pondělí (fotky: Kaori, Roman, Karel)

Ráno foukalo minimálně, přesto jsme se rozhodli "žeglovat" a ploužili se do Telašice. Incident "plavčice přes palubu" (Verdě spadl do vody burák a nechtěla se ho vzdát) se díky neustále oblečené plavací vestě obešel bez komplikací. Před Katinou nám místní hasiči předvedli nácvik přesných zásahů letadlem pro likvidaci lesních požárů.

V Telašici se část posádky vylodila a obhlídla útesy a slané jezero, zatímco Garma volně driftovala uprostřed zátoky a připravovala se na ní polední hostina. Podařilo se nám tak uniknout výběrčím. Oběd jsme zvládly za plavby a dofrčeli na ostrůvek Mana v Kornatech. Kotva držela i v silném větru a tak odpoledne bylo plné šnorchlování a hledání tatrankového pokladu na "pirátském hnízdě".

Ve stejném termínu trávil dovolenou i Roman, jachtařský instruktor a pořadatel Březnové regaty. V neděli vyplul ze Sukošanu a spal na Dugom otoku. Zásoby si naplánoval optimálně pro pánskou jízdu, ale s rodinou mu záhy přebývaly potravinové doplňky na bázi lihu a naopak se nedostávalo chleba. Domluvili jsme se rychle a před šestou už na naší kotvě visely lodě dvě. Setkání bylo hojně zapito. Vítr ale rozhoupal lodě tak, že o sebe párkrát pořádně škrtly takeláží. Dýchánek jsme tak raději ukončili a se soumrakem dopluli do mariny na Piškeře. Bohužel, některou z ran odskákala větrná růžička na stěžni a ve zbylých dnech při slabším větru odmítala fungovat.

Na Piškeře jsme málem přišli o člena posádky. Slivovicový základ nepodržel náklad piva při fotbale a značně vláčný Rob se z nevysvětlitelných důvodů octnul v noci ve vodě. Naštěstí ho vytáhli Němci. Být to po čtvrtečním zápase, asi by ho tam nechali. Dvě hodiny společného střízlivění nám pak zpestřil svou "nesnesitelnou" upřímností :o).

 

Úterý (fotky: Kaori, Roman, Karel)

V úterý jsme vyrazili z Piškery do Skradinu. Stejně jako loni bez větru jsme motorovali kolem Kakanu, když jsme se dozvěděli, že u Borovnjaku obědvá Roman. Tentokrát jsme využili my jeho bóji a zopakovali včerejší nářez. Rob celý den trávil v kajutě, takže žádné další ohrožení jeho zdraví nehrozilo. Od Kakanu jsme pak kolem Zmajanu a Zlarinu dopluli k Šibeniku a odmotorovali si celo Krku až do Skradinu. Na Prokljanském jezeře jsme ještě potkali Aňu, ale tito skalní jachtaři mazali pod plnými plachtami v opačném směru a na nějakou družbu nebyl prostor. Večer jsme prošli městečko.

 

 

Středa (fotky: Kaori, Roman, Karel)

V marině nás upozornili, že ve dvanáct se uzavře plavba pod novým dálničním mostem z důvodu nasouvání konstrukce. Návštěvu vodopádů Skradinskéhu Buku jsme tak museli zvládnout dopoledne. Vstávání o půl sedmé bylo surové. Všechno však vyšlo včetně koupání a v poledne jsme již mířili na Šibenik k benzince. Výlet do města jsme vyměnili za příjemnou plavbu do Primoštenu.

V zátoce nás překvapili poněkud netradiční bóje, které neměly velké oko nahoře pro pohodlné vytažení a zachytit je zespodu nebylo vůbec jednoduché. Po manévrech pro potěšení suchozemských turistů šel Jarda dobrovolně do vody. Na pokyn: "Hoďte mu lano!" kupodivu lano obdržel, ovšem s oběma konci. Že by měl jeden zůstat uvázán na palubě dotyčný plavčík nepomyslel. Přesto se nám podařilo pevně vyvázat.

Jarda samou radostí z úspěchu a návštěvy místa známého z mládí odplul s flaškou slivovice na sousední rakouskou loďku, ze které byl přibližně za hodinu přivezen. To, že málem utopil výběrčího poplatků, si ráno nepamatoval. Protože jeho stav vylučoval samostatnou přítomnost na lodi, vyrazili ženy do městečka, muži na fotbal a kapitán se stal chůvou. Večer skončil oslavou dalšího fotbalového vítězství.

 

Čtvrtek (fotky: Kaori, Roman, Karel)

Z Primoštenu jsme vypluli kursem na Hrbošňjak a zakotvili na Kapriji. Valnou část dne zabralo koupání a výlet na pevninu. Z kopce Vela Glavica byl na druhé straně Kaprije spatřen malilinkatý ostrůvek s přilehlou mělčinou, který se měl stát cílem pro následující den. Z Kaprije jsme navečer doplachtili do mariny ve Vodici a zašli do hospy na mořské příšerky a fotbálek.

 

 

 

Pátek (fotky: Kaori, Roman, Karel, Martin)

Ráno do Vodice dorazili další dva kandidáti na plavčíky - Martin a Veronika ze Slovenska. Vzhledem k přineseným zásobám byli přijati velmi vřele. S příznivým větrem při poměrně klidném moři jsme dopluli na ostrůvek Gumanac a na třech metrech hodili kotvu. Teplá průzračná voda, mušle a hlavně spousta ježků. Všichni si užili šnorchlování.

Navečer šel vítr spát, my nahodili motor a spěchali do domovské mariny Jezera. Po doplnění pár kapek nafty jsme udělali poslední trapas. Stejná marina, stejné místo, stejný čas - tentokrát to ale byl mooring pod kýlem. Všechno dobře dopadlo a i Damir si určitě oddechl, když nás viděl na lanech u mola. S Martinem jsme se otočili do Vodice pro jeho auto, pověnovali se horké sprše a zodpovědně likvidovali zásoby. Noční Jezera jsme prošli romantickou procházkou.

 

Sobota (fotky: Kaori, Roman, Karel, Kaori - neděle)

Vyklizení lodě, poslední snídaně a předání bez závad. Část posádky vyrazila zpátky na Hodonín (stesk po mladším dítěti) s krátkou zastávkou v Karlovacu v muzeu občanské války, část zůstala v maďarském termálu Lenti. Jardovi se noví kamarádi tak zalíbili, že raději "zflignil" poruchu na svém samohybu, aby se mohl ještě na jednu noc s Kaori nastěhovat k Romanovi.

 

 

 

Protože větší polovina posádky byla nová a dalmatského pobřeží neznalá, mohli jsme zopakovat to nejlepší z loňské trasy. Navíc, to co loni za šest dnů, jsme letos zvládli za tři a půl, a tak přibyla nová místa i plachtění jen tak pro radost spojené s pohodovým koupáním. GPSka po posledním přistání ukázala naplutých 164 Nm.

Mapa z lodního deníku (mapa 1, mapa 2)

Verdiny obrázky