3. BŘEZNOVÁ REGATA

 

   

Když jsem začal plánovat další letní mořskou dovolenou, řešil jsem odvěký problém. Ne ten „kam ho strčit“, ale „jak získat více zkušeností“. V tomto případě jachtařských. Vzpomněl jsem si na Romana, u kterého jsem se učil kapitánem, a který mě už loni zval na Březnovou regatu. V tomto roce pořádal již její třetí ročník. Vlastní posádku bych sotva poskládal a nalézt šikovného skippera se mi navíc nedařilo, tak jsem mu napsal, zda by na některé lodi nepotřebovali doplnit na „vyvažovací“ místo. Kupodivu, podobných individualit se našlo víc, a tak z nás Roman poskládal speciální posádku, do které slíbil přidat kapitána se zkušenostmi. Čtrnáct dní před odjezdem zazvonil telefon a v něm Roman: „Karle, budeš dělat skippera.“ „Proč já?“ „Protože jsem se tak rozhodl!“ Proti tomu se nedá nic namítat. Alespoň, že bude na lodi Michal, který už toho naplul opravdu hodně. Vzhledem k jeho podílu na pořádání regaty nemohl pro klid závodnických dušiček našich soupeřů dělat skippera sám.

V pátek 26.3.2004 jsem si dal s Alešem a Michalem (v posádce byli Michalové dva) z Ostravska sraz v Čebíně a večer jsme vyrazili mou oblíbenou (a jimi proklínanou) trasou přes Bratislavu a Maďarsko do chorvatského Sukošanu. Kousek před hranicí se Slovinskem jsme na maxidírách málem urvali kola. Audina před námi to neustála a skončila s proraženou gumou na blikačkách, naše Thalia na zimních pneu to odnesla jen rozbitým diskem a řádně naraženým ráfkem. Trochu hučela, ale jela.

Slovinci si nás vychutnali. Pasy prošli stránku po stránce, nechali vyskládat celé auto, každou skulinku prolezli s baterkou a ještě udělali osobní prohlídky. Že vypadáme podivně, jsme pochopili až na chorvatské hranici. Celník se nás nejdříve zeptal kam jedeme a na odpověď, že k moři, ihned následoval podezíravý pohled s otázkou, jaké požíváme a převážíme drogy. Nepřipadalo mu pravděpodobné, že by tři rozesmátí chlapi s bláznivým úmyslem jachtit na "zamrzlé" vodě nebyli alespoň zhulení.

Jízda v noci ve sněhové vánici při teplotě na bodu mrazu byla hodně nepříjemná. Hlavně psychicky. Projeli jsme Plitvice, pobřeží se blížilo, a kolem silnice byly stále závěje a neproniknutelná mlha. U Udbiny jsme najeli na nový úsek dálnice do Zadaru, vedoucí skrze pohoří Velebit. Se sněhem na kapotě jsme vjeli do tunelu Sveti Rok. Po pěti a půl kilometru v rouře z betonu jsme se ocitli v jiném světě. Připadali jsme si jako Alenka v Říši za zrcadlem. Jasná modrá obloha, slunce, patnáct stupňů (brzy ráno), rozkvetlé stromy a lesknoucí se klidná hladina.

V Sukošanu jsme v marině „Zlatna luka“ hravě našli molo Asta Yachtingu, u kterého už netrpělivě podupávala velká skupina námořníků. Když se sjeli všichni, proběhlo losování lodí. K přidělenému startovnímu číslu 7 nám připadla jachta jménem Lucija. Na tomto místě je třeba poznamenat, že Březnová regata se jezdí na lodích Elan 33 se spinakrem. Jde sice o starší typy vyrobené v roce 1988, ale Asta Yachting je udržuje ve skvělém stavu. Roman jako šéf závodu měl pořadatelskou loď Elan 431 Luna. Zajímavé bylo sledovat přípravu ostatních lodí. Na některých vládl tuhý polovojenský režim. Jinde vytáhli počítače a antény či na trimování plachet povolali okruhového specialistu - "rybníkáře". My vsadili na vzájemnou spolupráci a spolehli se na štěstí.

Naše posádka se skládala z jedinců rozdílných zkušeností i očekávání: Michal, Roland, Jarda, Aleš, druhý Michal a já. Na vítězství jsme si zuby nebrousili – pro ilustraci stačí uvést pár faktů: Jen tři členové posádky byli na moři více než dvakrát, spinnaker v akci viděli pouze dva, dva v životě nepracovali s klasickou hlavní plachtou. Na druhé straně čtyři vlastnili kapitánský patent, tři typ Elan 33 důvěrně znali a hlavně, všichni byli nadšení. Cíle byli také různé. Dva chtěli získat více zkušeností a něco nového se naučit, tři se projet a užít si závodění a jeden odnést alespoň bronzový pohár. Ačkoliv jsme mohli vypadat nesourodě a ostatními jsme byli pasováni do role outsiderů, hodinu za hodinou na vodě jsme se stávali sehraným jednolitým týmem.

Zbytek sobotního dne jsme věnovali tréninku v Pašmanském kanálu. Několikrát jsme obtočili ostrov Ošlaj, naučili se vytahovat a refovat spinnaker a také poprvé pořádně prověřili játra. Přitom jsme zvládli rozmlátit skleničky, urazit desku u dřezu, promáčet lodní deník a rozsypat v podpalubí všechno, co nebylo pevně přivázáno nebo „přibito hřebíkem“. Večer na breefingu jsme se dozvěděli základní propozice závodu, systém startovních signálů, způsoby komunikace a hlášení polohy a natěšili se na následující den.

 

Nedělní start byl plánován na desátou dopoledne, ale nefoukalo ani trošku a tak jsme se přesunuli na motor až na východní okrak Pašmanského kanálu. U ostrůvku Gnalič byla ve 12:40 odstartována první etapa – ostrov Ošljak otočit pravobokem a pak rovnou na Vis. Začátek se nám úplně nevydařil. Abychom dohnali zameškané, rozhodli jsme se zvolit vlastní cestu. Směr Čavlin, Blitvenica a na volnější moře. Po prvních dvou mílích jsme riskli proplutí mezi Gangarem a Kotulou. Napjatě sledovaný hloubkoměr se zastavil na šedesáti centimetrech pod kýlem. Tentokrát nám ještě štěstí přálo. Vytáhli jsme spinnaker a na téměř čistý zadní vítr mazali vpřed. S večerem se moře začalo silněji vlnit a citlivou prací s kormidlem se dalo využívat klouzání po vlnách k dosažení vyšší rychlosti. Drželi jsme se na čtvrtém až pátém místě.

Zhruba osm mil před Visem se nám zamotal spinnaker tak, že jej bylo nutné skasat, a naše rychlost i přes postavení motýla klesla o dobré dva uzle. Odstup soupeřů za námi se sice zmenšoval, ale nic nebylo ztraceno. Kolem půlnoci však přišly první (i poslední) nevolnosti, únava a snížení pozornosti. Tak se stalo, že při dlouhém sledování náměrného majáku jsme neodhadli zkracující se vzdálenost a zničehonic se octli tak blízko, že bylo možné „spočítat schody“. Instinktivní obrátka vpravo málem vedla do záhuby. Vedle majáku se ve tmě schovávala pořádně jedovatá skalka.

Michal skočil k rychlostní páce (motor naštěstí už deset minut běžel naprázdno a dobíjel baterie) a na plný plyn jsme otočili pod plnými plachtami proti vlnám a větru zpět na moře. Roman to posoudil jako nutný manévr k odvrácení nebezpečí a diskvalifikace se nám tak vyhnula. Než jsme loď i sebe dali dohromady (plachty vlály, lana byla úplně všude), propadli jsme se na poslední místo. Průjezd cílem u ostrůvku Host uzavírajícího zátoku Viška luka byl potupný. Navíc se po nastartování motoru cestou k městskému molu začalo ozývat zlověstné skřípání a vrzání neznámého původu. Nespolehlivý motor by nás z dalšího dění vyřadil a my bychom se stali buďto trosečníky na Visu nebo turisty rozdělenými na ostatní lodě. Později jsme se dozvěděli taktiku vítězných posádek. Využily silnějších větrů vanoucích při pobřeží a i přes delší trasu se dostaly daleko před nás.

 

I. etapa

1.

Marija - loď č.3

9 h 39 min

2.

Iva - loď č.1

10 h 21 min

3.

Barbara - loď č.6

10 h 37 min

4.

Katarina - loď č.4

10 h 42 min

5.

Dragica - loď č.5

11 h 17 min

6.

Angelina - loď č.2

11 h 30 min

7.

Lucija - loď č.7

11 h 38 min

Průběžné pořadí

1.

Marija - loď č.3

9 h 39 min

2.

Iva - loď č.1

10 h 21 min

3.

Barbara - loď č.6

10 h 37 min

4.

Katarina - loď č.4

10 h 42 min

5.

Dragica - loď č.5

11 h 17 min

6.

Angelina - loď č.2

11 h 30 min

7.

Lucija - loď č.7

11 h 38 min

 

 

 

 

 

 

 

Pondělní ráno po chladné jasné noci bylo hřejivé. Na nábřeží rostly palmy a kaktusy, ospalé městečko se jen pomalu probouzelo k životu. Pozvali jsme na loď opraváře, ale nic podezřelého nenašel, jen vyčistil trysku. Michal s Rolandem vyrazili po ostrově na skůtru, my čtyři vyjeli na moře vyzkoušet motor. Najednou se choval spolehlivě a tiše. Nefoukalo a tak jsme pouze podnikli obhlídku včerejšího krizového místa. O úspěch jsme přišli necelou míli před cílovou čarou. Maják i skála byly za dne triviální záležitostí k proplutí, ale v noci krajně nebezpečným hazardem. Možná jsme měli dobrý kurz a stačilo zatnout zuby, ale riziko bylo příliš veliké.

Start další etapy byl ohlášen na následující ráno a většina posádek toho pilně využila. Ta naše se místo popíjení vydala na obhlídku České vily, totálně zdevastovaného, avšak stále krásného, vzdáleného území naší republiky. Dobře jsme udělali. Kolem páté přišel Roman, že od mola musíme během hodiny a půl odrazit. Právě se dověděl, že mooringy má rezervována jiná regata, která má brzy dorazit.

V 18:30 tak byla na čáře mezi majákem Krava a Hostem odstartována druhá etapa. Na obzoru se už objevovala flotila s nafouknutými balóny (spinnakery). Startovní manévr byl vymyšlený a realizovaný dokonale, vítr měl ale jiný názor a trochu se pomotal. Maják Voliči jsme nastoupali a obkroužili levobokem (to byl ten noční), vytáhli spinnaker a na pátém místě vyrazili na Lastovo.

Během noční plavby jsme se vyvarovali chyb a tak se na pořadí nic nezměnilo. Chvílemi jsme drželi rychlost na solidních osmi uzlech. Pouze pár mil před Lastovem začal utichat vítr a tak lodě, které ještě zůstávaly na moři, získávaly stále větší a větší ztrátu na vítěze. Po této etpě jsme se tak propracovali na šesté místo s nevelkým odstupem na pátou až třetí pozici. Vyvázali jsme se na nových mooringách v Pasaduru.

 

II. etapa

1.

Marija - loď č.3

5 h 38 min

2.

Katarina - loď č.4

5 h 48 min

3.

Dragica - loď č.5

5 h 50 min

4.

Iva - loď č.1

5 h 51 min

5.

Lucija - loď č.7

6 h 00 min

6.

Barbara - loď č.6

6 h 04 min

7.

Angelina - loď č.2

7 h 13 min

Průběžné pořadí

1.

Marija - loď č.3

15 h 17 min

2.

Iva - loď č.1

16 h 12 min

3.

Katarina - loď č.4

16 h 30 min

4.

Barbara - loď č.6

16 h 41 min

5.

Dragica - loď č.5

17 h 07 min

6.

Lucija - loď č.7

17 h 38 min

7.

Angelina - loď č.2

18 h 43 min

 

 

 

 

 

 

 

Celé úterý bylo věnováno odpočinku. Luciju jsme také nechali pohupovat na vyvazovacích lanech. V průzračné vodě Roland objevil důvod zvláštních zvuků při plavbě na motor. Na hřídeli propeleru byl namotán zbytek naší vlastní kosatkové otěže, která se dostala pod loď při bláznění na konci první etapy. S troškou štěstí a značnou dávkou šikovnosti se mu lano podařilo uvolnit bez toho, aby někdo musel do studené vody. Ostrov byl dříve uzavřenou vojenskou základnou a řada polorozpadlých objektů vybízela k „prozkoumání“. Večer byl završen opulentním rybím dlabancem.

Ve středu ráno už bylo počasí pošmournější. Podle předpovědi mělo přijít silné jugo a tak jsme loď připravili na dlouhou plavbu ve větru a dešti. Aspoň, že bylo teplo. V 10:20 bylo odstartováno od ostrůvku Bratin. Začátek nám vyšel skvěle. Po pár minutách jsme postavili motýla a ujali se vedení. Na čas jsme si tak mohli vychutnat příjemné pocity leadera závodního pole. Při úvodní stoupačce kolem ostrova Kopiště levobokem jsme sice o dvě místa propadli, ale za dvě hodinky jsme se zase bili o čelo.

Pak ale přišla slabá taktická chvilka. Jarda měl nápad, nutno dodat, že na první i druhý pohled výborný a podpořený pádnými argumenty, že využijeme vysokých ostrovů Korčula, Hvar a Šolta, o které se bude jugo (jihovýchodní vítr) lámat a stáčet a že mezi Korčulou a Hvarem a Hvarem a Bračem vzniknou trysky, které nás katapultují na medailové stupně. Nenechali jsme se zviklat ostatními posádkami, které zamířily na volné moře, a s vírou v trysky a ranní brízu pluli svou cestou.

Dostali jsme se až před město Hvar, kde místo trysky mezi Hvarema souostrovím Pakleni otoci nastala totální flauta. Jediné, co nás unášelo kupředu, byl slabý proud. Deprimujícím příkladem byl vajgl odhozený do vody, který nás po čtvrthodině předplaval. Rychlost se pohybovala mezi čistou nulou a 0,1 Nm, což je asi 180 metrů za hodinu. Čas jsme věnovali pozorování dovádějících delfíních párů.

Na noc jsme rozdělili vachty po čtyřech hodinách a šetřili síly. Mezi jednou a čtvrtou ranní se zvedl silný vítr a na spinnaker jsme poskočili velký kus. Pak se přírodní živly zase uklidnily. Přestože jsme nabrali ohromnou ztrátu, na dohled majáku Smokvica jsme před sebou na levoboku spatřili loď. Po identifikaci jsme si tipli, že na ni můžeme mít tak třičtvrtě hodinky ztrátu v celkovém pořadí, a tak bylo zase o co závodit. Podmínka etapy byla vzít ostrov Žirje levobokem. My zkusili variantu Kakanského kanálu, druhá loďka vzala Žirjanský kanál. Přestože téměř nefouklo, Jarda začal čarovat s plachtami, a když jsme se zase uviděli, měli jsme drobný náskok my.

Kolem Murteru a Vrgady jsme propluli už s myšlenkami na stoupačku Pašmanským kanálem. Obraty proti větru nám šly nejlépe. Nadoraz na metry k pobřeží a centimetry na hloubkoměru jsme nastoupali k Sukošanu a protli cílovou čáru. Na loďku za námi (Dragicu) jsme najeli slušný náskok, ale v celkovém součtu nám na ni chyběly tři minuty. Skončili jsme tak na šestém místě. Odměnou byla horká sprcha a pořádná večeře v pizzerce ve starém městě.

 

III. etapa

1.

Marija - loď č.3

28 h 18 min

2.

Iva - loď č.1

29 h 15 min

3.

Barbara - loď č.6

29 h 36 min

4.

Katarina - loď č.4

29 h 42 min

5.

Angelina - loď č.2

30 h 13 min

6.

Lucija - loď č.7

30 h 27 min

7.

Dragica - loď č.5

30 h 55 min

Celkové pořadí

1.

Marija - loď č.3

43 h 35 min

2.

Iva - loď č.1

45 h 27 min

3.

Katarina - loď č.4

46 h 12 min

4.

Barbara - loď č.6

46 h 17 min

5.

Dragica - loď č.5

48 h 02 min

6.

Lucija - loď č.7

48 h 05 min

7.

Angelina - loď č.2

48 h 56 min

 

 

 

 

 

 

 

Pátek už byl pohodový. Dopoledne jsme vyklidili loď a pak vyjeli na krátkou plavbu obhlídnout most mezi Ugljanem a Pašmanem. Za ostrovy foukalo a tak jsme si dali ještě pár obratů. Návrat k benzince a do mariny přes kanál už byl jen na motor. Do nádrže jsme dokázali přidat pouhých pět litrů. Večer v sedum proběhlo slavnostní vyhlášení výsledků s předáváním pohárů nejlepším a pak rozjezd domů. Nad ránem jsme dorazili zpátky do Čebína a rozloučili se.

 

Co říci závěrem ? Naše očekávání se naplnila. Snad kromě Jardových, ale pro vítězství si „vybral“ nevhodnou posádku. Získali jsme další zkušenosti a dovednosti v ovládání lodě, poznali nové kraje pro možnou letní dovolenou a zjistili, bez čeho se úspěch na regatě nedá očekávat.

 

Pokud bychom se na podobnou akci vydávali příště, je nezbytné:

- zajistit mapovou GPSku – kdo ji měl, mohl bez obav točit ostrovy (např. Kopiště) až laminátem o skálu, my zatím koukali do papírových map a udržovali zbytečné rezervy

- zajistit notebook s připojením na Internet – možnost stahování podrobných aktuálních předpovědí tlaku a větru na následující tři až šest hodin byla rozhodující

- experimentovat – ale pokud první tři lodě v průběžném pořadí vyrazí stejnou cestou, pak určitě vědí proč

- rozdělit vachty od počátku plavby – únava je při dlouhých etapách zákeřná a postihuje všechny bez výjimky

V závodě jsme napluli asi 265 Nm, když k tomu přičteme trénink a drobné vyjížďky, dostaneme se zhruba na 290 Nm. Dobře jsme se pobavili, užili si plachtění (o dovolené bych při bezvětří dávno odmotoroval k nejbližší hospodě), opálili se, nacvakali hromady fotek. V létě se budu při další plavbě cítit zase o něco jistěji a bezpečněji.

 

Trasa lodě Lucija - západní část a popis

Trasa lodě Lucija - východní část

 

Fotogalerie 1 - Karel

Fotogalerie 2 - Aleš

Fotogalerie 3 - Michal

 

Oficiální stránky 3. Březnové regaty: